Skip to main content

Epizoda 44 - kempování

 


Nedávno jsem vyrazila s Američany kempovat. Byl to zajímavý zážitek, zjevně se tu provádí velmi různorodé typy kempování. Já znám z Čech víceméně takové to vodácké, se spaním na pěnových karimatkách, opíkáním špekáčků atd. anebo podobně i na Korsice, když jsme chtěli ušetřit za ubytování. Tam se jen špekáčky vymění za korsické sýry, bagety a víno. V Kalifornii to ale nejspíš chodí jinak.

Místo na táboření bylo třeba dopředu rezervovat, na danou lokaci je to typicky třeba udělat i šest měsíců dopředu, pokud máte zájem o konkrétní datum. To ale vede k tomu, že lidé často rezervují a pak nemůžou jet a ruší to na poslední chvíli. Takže se můžete zapsat i na maillist, kde vám v případě takového zrušení rezervace dají vědět a vy můžete vyrazit. Samozřejmě ale musíte být víc flexibilní a brát, co je.

Jak takové tábořící místo v přírodní rezervaci vypadá? No je po americku kus větší, než bychom si představili z vodáckých tábořišť u Vltavy. Každé místo má svoje parkovací místa, a spoustu prostoru okolo, takže nehrozí, že byste zakopli o sousedovic stan. Na tábořišti, kde jsme byli, byly splachovací záchody a sprchy, které pravidelně uklízela obsluha, ale taky i odpadkové kontejnery se speciální pojistkou proti medvědům.

Navzdory všeobecnému zákazu rozdělávat oheň kvůli rozšířenému suchu v Kalifornii to tady možné bylo, ovšem jen v na to připravených "fire pits", tedy takových relativně širokých barelech nebo jak to nazvat, které vymezovaly ohniště. Ohraničení sahalo asi do výše kolen, aby nehrozily odletující jiskry nějakým požárem. Na tábořišti se pak daly zakoupit už nasekaná polínka. Každé ohniště mělo do onoho barelu zabudovanou i jakousi mřížku, na které se dalo opíkat. Na to už byli moji kamarádi připravení a v litinové pánvi jsme pak na ohni pekli pizzu.

Ha! To jste nečekali, co? Tady se prostě to táboření jede ve vyšším levelu. Po pizze následoval ještě dezert (byla to vlastně oslava narozenin) a pak ještě druhý dezert v podobě smores. Nevím o tom, že bychom měli v ČR něco podobného. V zásadě na uhlících opečete marshmallow a pak ho sundáte mezi dvě sušenky s kouskem čokolády. Jak je marshmallow opečený, je uvnitř skoro tekutý a roztopí vám i tu čokoládu. A ty sušenky to zas umožňují dostat do formy jakéhosi sandwiche, aby se to snadno jedlo. Pokud to chcete vylepšit, tak můžete čokoládu nahradit třeba košíčkem s burákovým maslem (peanut butter cup) atd atp. Každý má pak svoji preferenci na to, jak moc mají být marshmallows opečené - někdo preferuje sotva ohřáté, někdo je de facto zapálí a nevadí jim ani vrstva spáleniny na povrchu. Smores jsou celá věda!

Každopádně tady byli na kempování poctivě připravení. Nespalo se na pěnových karimatkách, ale někteří měli dokonce nafukovací matrace, polštáře a peřiny. Každý měl svoji rozkládací židli, nebo spíš křesílko, které mělo v opěrce na ruce i držák na pití. Na drinky byly nachystané chladící boxy s ledem, protože pít cokoliv pokojové teploty je v Kalifornii nemyslitelné. Musí to být s ledem, nebo aspoň vychlazené, i když kempujete uprostřed divočiny a je vlna třicítek.

Samozřejmě popisuju takové kempování, kdy jsme všichni přijeli auty atd., existuje opačný extrém, kdy si všechno nesete na zádech a to pak vše vypadá dost jinak. Ale o tom zas jindy.

Comments

  1. Milá Kristíno, rád čtu z času na čas tyto Tvoje blogy. Četl jsem je zatím všechny. Piš dál, budu rád číst. Aspoň se dovím, jaká je Amerika z pohledu dívky, která vyrostla v Dvořákově a Kettnerově ulici. Přeji Ti mnoho zdraví a profesijní úspěchy.
    Zdraví Tě Ostap B. , bratr v Kristu Tvého otce, t.j. Tvůj strýc v Kristu.

    ReplyDelete
  2. Ahoj, jee, moc diky! Vazim si toho. Mala holka z Olomouce objevuje Ameriku:)

    ReplyDelete

Post a Comment

Popular posts from this blog

Epizoda 41 - Galentine's - Valentine's

  O Valentýnu se v Čechách často mluví jako o komerčním americkém svátku, a kdekdo se proti němu vymezuje. Vždyť máme přece první máj a rozkvetlé třešně! Nicméně i tak jsem byla zvědavá, jak se Valentýn slaví v USA. Loni jsem ho tak trochu prošvihla, tak to bylo třeba napravit a utřídit si pozorování. Klasické slavení Valentýna je v párech. To je asi ta klasika, která dorazila i do Čech. Že letos vyšel na středu věcem nepomohlo, ale i tak se dala aspoň nějaká romantická večeře zvládnout. Dávají se dárky apod. Už několik týdnů před samotným svátkem spolehlivě rozpoznáte, že se blíží, podle obrovského nárůstu růžovosti při vstupu do každého supermarketu. Můžete si vybrat ze všemožných pugétů, bonbonier a dalších dárků pro svou drahou polovičku. O čem se ale v Evropě tolik nemluví jsou další dvě možnosti oslavy Valentýna. Jedno je Galentine's = od slova gals (holky, kámošky). Pokud zrovna nejste v páru, nebo z nějakého důvodu nemůžete trávit čas společně, můžete se ocitnout právě na t...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 49 - jak jsem šla na golf

    Takový sport pro elity... Měla jsem vždycky dojem, že golf hrají jen zbohatlíci a miliardáři. Ale kamarádka mě už delší dobu přesvědčovala ať to taky zkusím. Že můžeme jít jen na odpaliště, driving range, česky údajně cvičná louka, a že za to nic nedám. Těsně po svých narozeninách jsem se cítila dobrodružně, tak jsem si řekla, že proč ne. Hole mi nabídla k půjčení kamarádka, řekla, ať prostě akorát přijedu na golfové hřiště a že nic nepotřebuju. Ok. Po příjezdu jsem zakoupila rukavičku, jejíž smysl sice úplně neznám, ale pochopila jsem, že je nutnou součástí vybavení. Jenže v tu chvíli jsem se dozvěděla, že s kamarády nejdeme na cvičiště, ale rovnou na bojiště - tedy na golfové hřiště. Překvapění se mísilo s nadšením a já si řekla, že to teda zkusím. No musím říct, že už jsem začala chápat, proč lidi golf baví. Dobře se při tom vyčistí hlava a je to zábava. Asi to není moc ekologické, udržovat zelený trávník a celé hřiště v topu. Ale mezi odpočinkovými kratochvílemi se to ...