Moje Amerika

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a češi s

V Americe se na sousedství dbá. Lidé se o své domy typicky starají a všechno tu vypadá úhledně a uklizeně. Popelnice jsou typicky schované za dřevěnými plůtky, aby nehyzdily okolí, a vytahují se jen, když mají přijet popeláři. Na ulicích se neválí odpadky a listí je pravidelně odklízeno a ulice čištěné. Vše vypadá malebně. Je třeba samozřejmě říct, že je to důsledek toho, že bydlím v bohaté oblasti, kde si lidi za domy připlácí i proto, že je to tu tak malebné a pak zase nechtějí, aby hodnota jejich domů klesla, tak tu malebnost udržují. Existuje ale celý nový vesmír sousedské pospolitosti. A tím je aplikace Nextdoor. Ještě do ní pronikám, ale stručně - aplikace podle vašeho ZIP code, tedy PSČ, ví, kde bydlíte, a tím pádem vás zařadí do vašeho sousedství. Se sousedy pak můžete virtuálně chatovat o všem možném. Je to strašně fascinující sonda jak do uvažování lidí, tak do toho, co považují za zásadní nebo problémové. A taky do toho, co tu v Americe vyvolává pozornost nebo dokonce pozdvi

    Po dlouhém odhodlávání mi nezbylo nic jiného, než absolvovat zkušební jízdu, abych svůj prozatimní řidičák přetavila v trvalý plnohodnotný. Kamarádku několikrát vyhodili, tak jsem si vůbec nebyla jistá, jak to bude probíhat. Navíc to bylo už nějaký pátek, co jsem dělala český řidičák a pomatuju si z toho akorát kupu stresu. Ale blížil se konec pojištění i nejzazší doby, co člověk může řídit se zahraničním řidičákem a tak nebylo na výběr. Na zkušební jízdu musíte přijet s někým, kdo je v Kalifornii licencovaným řidičem. Částečně je to proto, že jízdu absolvujete ve svém autě, ale s prozatimním řidičákem nemůžete technicky vzato řídit sami bez doprovodu. Částečně tam ale trochu cítím takové to starosvětské představení nového řidiče státu a uvedení do společnosti licencovaných. Ale asi si to tam jen romanticky dokresluju. Se mnou jel kamarád, a já to pak zas někomu jinému vrátím, takhle si tu tu pomoc předáváme. Na začátku zkoušky se člověk nahlásí a pak absolvuje v zaparkovaném autě