Moje Amerika

  Americké domy mě překvapily navzdory tomu, že jsem už v USA byla víckrát před stěhováním do Bay area. Ne, že by se to zrovna tady dělalo nějak jinak. Ale až tady si všímám detailů. V Menlo Park se pořád staví. Když jsem viděla první stavbu, myslela jsem si, že to je nějaký speciální dům, když ho staví jen z takových dřevěných panelů vypadajících jako z kartonu. Ale po čase jsem pochopila, že to je tady standardní způsob. Že zděných domů tu moc nenajdu a že i proto jsou stěny jako z papíru. Nejen co se izolace týče, ale třeba i hluku. Je asi snadnější si postavit dům přesně podle svých představ, a pak ho zase předělat. Předpokládám, že stavba je i rychlejší a snazší, než naše klasické české domy. Ale pokud bydlíte s někým nebo třeba v bytovém domě, trochu se vám zasteskne i po českých panelácích. Slyšíte vše. A navíc mrznete, když se ochladí. Když vypnete topení, dům je třeba během hodiny úplně studený. Jednovrstvá okna s velmi chabou izolací tomu nepomůžou. Takže flexibilita a rychlo

 Všechno hodně Stanford. Je nejspíš heslo, kterým se řídí univerzitní oddělení PR. Cokoliv co jde vidět, musí hrdě nést jméno univerzity. Stále nacházím nová a nová překvapivá místa, kde se logo a jméno vyskytují. Na cedulích u cesty to nikoho nevzrušuje. Na rohožkách univerzitního bydlení už mi to přišlo trochu překvapivé, ale dobře, každý den si tamější obyvatelé můžou otřít boty do rohožky s logem. Co mě ale dostalo jsou kanály. Ano, kanály. Univerzita totiž má svoje dekly na kanály, které hrdě hlásají, komu patří. Co přijde příště? Mimo to se samozřejmě bez velkého přičinění stávám postupně majitelkou dalších a dalších předmětů s logem univerzity i já. Už mám termotašku, plátěnou tašku, placky, šňůrku na krk, propisky, tužky, sešit, desky, tričko, softshell bundu... Podle avizovaných vánočních dárků tam ještě brzy přibudou pecky (další varianty byly čepice a batoh, loni byla třeba kovová láhev na vodu). Takové předměty s logem Stanfordu se dají pořídit i v univerzitním obchodě - li

  Zatím netuším, jestli se jedná jen o Menlo Park, nebo je to rozšířenější fenomén. Ale jdu si takhle do práce a koukám, že jedou zrovna popeláři. A najednou se vymrští robotické rameno, popadne popelnici kousek ode mně a vysype ji do popelářského vozu. Cože?? Zůstala jsem zírat jako puk a děkovala svému štěstí, že to robotické rameno nepopadlo mě. Pan řidič, jakoby se nechumelilo popojel k další sadě popelnic u vedlejšího domu. Já se po chvilce sebrala a fascinovaně auto pozorovala při práci. Nevím, jestli motivace je snížení počtu členů posádky nebo americká pohodlnost. Přece jen když ani nemusíte vystoupit z vozu, hned se jede pohodlně a můžete při tom popíjet třeba colu. Po chvíli zírání už to panu řidiči nedalo a pokynul mi na pozdrav. Vypadal u toho trochu zmateně. Asi nechápal, co mi na tom přijde zajímavého, když pro něj je to denní chleba.