Moje Amerika

  Nedávno jsem vyrazila s Američany kempovat. Byl to zajímavý zážitek, zjevně se tu provádí velmi různorodé typy kempování. Já znám z Čech víceméně takové to vodácké, se spaním na pěnových karimatkách, opíkáním špekáčků atd. anebo podobně i na Korsice, když jsme chtěli ušetřit za ubytování. Tam se jen špekáčky vymění za korsické sýry, bagety a víno. V Kalifornii to ale nejspíš chodí jinak. Místo na táboření bylo třeba dopředu rezervovat, na danou lokaci je to typicky třeba udělat i šest měsíců dopředu, pokud máte zájem o konkrétní datum. To ale vede k tomu, že lidé často rezervují a pak nemůžou jet a ruší to na poslední chvíli. Takže se můžete zapsat i na maillist, kde vám v případě takového zrušení rezervace dají vědět a vy můžete vyrazit. Samozřejmě ale musíte být víc flexibilní a brát, co je. Jak takové tábořící místo v přírodní rezervaci vypadá? No je po americku kus větší, než bychom si představili z vodáckých tábořišť u Vltavy. Každé místo má svoje parkovací místa, a spoustu ...

  Někdy přemýšlím, jak si lidé představují vědeckou práci. Asi je to z vnějšku složité. Pro nás biology je ještě aspoň trochu představitelné, že děláme experimenty v laboratoři v bílých pláštích atd. Trochu zklamáním by asi bylo, že já, ač bioložka, s myšmi moc nepracuju. Věnuju se spíš buňkám, enzymům atd. Slušná část práce je ale plánování experimentů, čtení nejnovější literatury, vyhodnocování výsledků, příprava dat k publikaci, psaní grantů a reportů a další počítačová práce. No a někdy se vyrazí i na vědeckou konferenci, abychom sdíleli aktuální zjištění, navazovali spolupráce a hledali cesty, jak v projektech dál. Cestování na konference zní rozhodně jako větší zábava, než o jakou ve skutečnosti jde. Jakmile se obrousí novota cestování, stane se z něj spíš vyčerpávající žrout času. Na konferencích typicky není mnoho času na nic jiného, než na práci. Takže klidně můžete být na nejnádhernějším místě na světě, ale moc z něj neuvidíte, protože budete zavření v konferenční hale od...

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

  O Valentýnu se v Čechách často mluví jako o komerčním americkém svátku, a kdekdo se proti němu vymezuje. Vždyť máme přece první máj a rozkvetlé třešně! Nicméně i tak jsem byla zvědavá, jak se Valentýn slaví v USA. Loni jsem ho tak trochu prošvihla, tak to bylo třeba napravit a utřídit si pozorování. Klasické slavení Valentýna je v párech. To je asi ta klasika, která dorazila i do Čech. Že letos vyšel na středu věcem nepomohlo, ale i tak se dala aspoň nějaká romantická večeře zvládnout. Dávají se dárky apod. Už několik týdnů před samotným svátkem spolehlivě rozpoznáte, že se blíží, podle obrovského nárůstu růžovosti při vstupu do každého supermarketu. Můžete si vybrat ze všemožných pugétů, bonbonier a dalších dárků pro svou drahou polovičku. O čem se ale v Evropě tolik nemluví jsou další dvě možnosti oslavy Valentýna. Jedno je Galentine's = od slova gals (holky, kámošky). Pokud zrovna nejste v páru, nebo z nějakého důvodu nemůžete trávit čas společně, můžete se ocitnout právě na t...

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...

V Americe se na sousedství dbá. Lidé se o své domy typicky starají a všechno tu vypadá úhledně a uklizeně. Popelnice jsou typicky schované za dřevěnými plůtky, aby nehyzdily okolí, a vytahují se jen, když mají přijet popeláři. Na ulicích se neválí odpadky a listí je pravidelně odklízeno a ulice čištěné. Vše vypadá malebně. Je třeba samozřejmě říct, že je to důsledek toho, že bydlím v bohaté oblasti, kde si lidi za domy připlácí i proto, že je to tu tak malebné a pak zase nechtějí, aby hodnota jejich domů klesla, tak tu malebnost udržují. Existuje ale celý nový vesmír sousedské pospolitosti. A tím je aplikace Nextdoor. Ještě do ní pronikám, ale stručně - aplikace podle vašeho ZIP code, tedy PSČ, ví, kde bydlíte, a tím pádem vás zařadí do vašeho sousedství. Se sousedy pak můžete virtuálně chatovat o všem možném. Je to strašně fascinující sonda jak do uvažování lidí, tak do toho, co považují za zásadní nebo problémové. A taky do toho, co tu v Americe vyvolává pozornost nebo dokonce pozdvi...