Skip to main content

Posts

Epizoda 41 - Galentine's - Valentine's

  O Valentýnu se v Čechách často mluví jako o komerčním americkém svátku, a kdekdo se proti němu vymezuje. Vždyť máme přece první máj a rozkvetlé třešně! Nicméně i tak jsem byla zvědavá, jak se Valentýn slaví v USA. Loni jsem ho tak trochu prošvihla, tak to bylo třeba napravit a utřídit si pozorování. Klasické slavení Valentýna je v párech. To je asi ta klasika, která dorazila i do Čech. Že letos vyšel na středu věcem nepomohlo, ale i tak se dala aspoň nějaká romantická večeře zvládnout. Dávají se dárky apod. Už několik týdnů před samotným svátkem spolehlivě rozpoznáte, že se blíží, podle obrovského nárůstu růžovosti při vstupu do každého supermarketu. Můžete si vybrat ze všemožných pugétů, bonbonier a dalších dárků pro svou drahou polovičku. O čem se ale v Evropě tolik nemluví jsou další dvě možnosti oslavy Valentýna. Jedno je Galentine's = od slova gals (holky, kámošky). Pokud zrovna nejste v páru, nebo z nějakého důvodu nemůžete trávit čas společně, můžete se ocitnout právě na t
Recent posts

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a češi s

Epizoda 39 - sousedství

V Americe se na sousedství dbá. Lidé se o své domy typicky starají a všechno tu vypadá úhledně a uklizeně. Popelnice jsou typicky schované za dřevěnými plůtky, aby nehyzdily okolí, a vytahují se jen, když mají přijet popeláři. Na ulicích se neválí odpadky a listí je pravidelně odklízeno a ulice čištěné. Vše vypadá malebně. Je třeba samozřejmě říct, že je to důsledek toho, že bydlím v bohaté oblasti, kde si lidi za domy připlácí i proto, že je to tu tak malebné a pak zase nechtějí, aby hodnota jejich domů klesla, tak tu malebnost udržují. Existuje ale celý nový vesmír sousedské pospolitosti. A tím je aplikace Nextdoor. Ještě do ní pronikám, ale stručně - aplikace podle vašeho ZIP code, tedy PSČ, ví, kde bydlíte, a tím pádem vás zařadí do vašeho sousedství. Se sousedy pak můžete virtuálně chatovat o všem možném. Je to strašně fascinující sonda jak do uvažování lidí, tak do toho, co považují za zásadní nebo problémové. A taky do toho, co tu v Americe vyvolává pozornost nebo dokonce pozdvi

Epizoda 38 - jak jsem získala řidičák, opravdický kalifornský

    Po dlouhém odhodlávání mi nezbylo nic jiného, než absolvovat zkušební jízdu, abych svůj prozatimní řidičák přetavila v trvalý plnohodnotný. Kamarádku několikrát vyhodili, tak jsem si vůbec nebyla jistá, jak to bude probíhat. Navíc to bylo už nějaký pátek, co jsem dělala český řidičák a pomatuju si z toho akorát kupu stresu. Ale blížil se konec pojištění i nejzazší doby, co člověk může řídit se zahraničním řidičákem a tak nebylo na výběr. Na zkušební jízdu musíte přijet s někým, kdo je v Kalifornii licencovaným řidičem. Částečně je to proto, že jízdu absolvujete ve svém autě, ale s prozatimním řidičákem nemůžete technicky vzato řídit sami bez doprovodu. Částečně tam ale trochu cítím takové to starosvětské představení nového řidiče státu a uvedení do společnosti licencovaných. Ale asi si to tam jen romanticky dokresluju. Se mnou jel kamarád, a já to pak zas někomu jinému vrátím, takhle si tu tu pomoc předáváme. Na začátku zkoušky se člověk nahlásí a pak absolvuje v zaparkovaném autě

Epizoda 37 - vážíme si postdoců! Vážíme si postdoců?

  Jednou ročně se aspoň v USA na univerzitách slaví National postdoc appreciation week. Připadá na září a loni jsem přiletěla akorát, když probíhal. Jeden problém byl, že jsem o něm ani nevěděla, druhý, že jsem odpadla s covidem. Letos jsem ale byla rozhodnutá si ho pořádně užít. Co to vlastně je? Slaví se tuším od roku 2009 a je to jeden týden v roce, kdy se oslavují postdoci. Univerzity se snaží poděkovat za náročnou práci a dát najevo, že si jí váží. Uštěpační mluvkové by jistě řekli, že by to snad bylo fajn dávat najevo i těch dalších 51 měsíců v roce, ale tím si nenecháme zkazit náladu. Jak to tedy probíhalo tady? Každý den probíhalo několik akcí, kde jste mohli dostat kafe, zmrlinu apod. zdarma. Hm. Byl taky organizovaný piknik pro postdocy. To vypadalo tak, že bylo jídlo i pití zdarma, ano, Americe navzdory včetně alkoholu. Po americku ale nalívali jen takové půlskleničky a hlavně ve vytyčeném čtverci trávníku, který byl ohraničený improvizovanými zátarasy. Předpokládám, že tech

Epizoda 36 - výročí

    Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký. Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe. Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postar

Epizoda 35 - Universal Studios a zábavní parky

      Zábavní parky nebyly nikdy moje parketa. Vlastně jsem se jim spíš vyhýbala a s výjimkou návštěvy Matějské a akvaparku (každé jen jednou a po přesvědčování) jsem si říkala, že to není nic pro mě. Všichni ale byli nadšení z možnosti výběru mezi Disneylandem a Universal Studios, a tak jsem si řekla, že tomu dám šanci. A musím říct, že jsem dobře udělala. Ve výběru zvítězily Universal Studios Hollywood. Bavily mě asi všechny atrakce a jediná otravná část byly dlouhé fronty. Největší pecka ale byl suverénně Harry Potter. Myslela jsem si, že jsem z toho vyrostla, ale atrakce v podobě celé vesničky, nad kterou se tyčil hrad, nebo vystoupení Krásnohůlek a Kruvalu, které se nečekaně odehrálo přímo mezi návštěvníky mě úplně přeneslo do světa knížek. A byla ze mě zas malá holka. V místním hostinci u Tří košťat si dokonce můžete dát Máslový ležák. I když za sebe rovnou říkám, že to byla jedna z věcí, které mě až tak neoslovily. Bylo to sladké, krémové, bublikové a s pěnou nahoře. Mozek nepob