Moje Amerika

  Zlí jazykové tvrdí, že američani moc nechodí a všude jezdí autem. Ne, že by to částečně nebyla pravda. Ale není to až takové jednoduché. Dneska ale chci napsat něco o tom, jak se to v Americe má s chodníky. V Bay area se docela objevují, ale najdete je hlavně v centru městeček. Mezi San Franciscem a San Jose se po trase vlaku (Caltrainu) nachází spousta městeček jako Palo Alto, Menlo Park, Stanford, ale třeba i Redwood City, Mountain View a spousta dalších. Každé z nich má svoje centrum, tzv. downtown. V tom se nachází obchody, restaurace atd. Hezky jedna vedle druhé, konkurence nekonkurence. Žádné rozložení do širší oblasti. Takhle je to prostě pohodlné. Zároveň v takové oblasti se chodníky i přechody normálně vyskytují. Jakmile ale vykročíte kousek dál (pár ulic-bloků), chodníky začnou postupně mizet. Nejdřív postupně - pár domů je před sebou má, ale pár zas ne. Až zmizí úplně a chodci jdou prostě po okraji silnice. Vzdálenosti jsou tu skutečně dechberoucí, a tak k přepravě skutečn

    Blackout ale připomněl důležitou věc - tady fakt nejsem v Evropě. Člověk zjistí, kolik věcí bere jako automatické, ale nejsou. Třeba dobře udržovaná infrastruktura rozvodné sítě. Já vím, je tam pořád prostor pro zlepšení. Ale člověk nemusí moc myslet na to, co si počít při nedostatku energií. Začala jsem si taky uvědomovat, že tady je prostě třeba být připravená na různé výpadky apod. Nakoupila jsem tedy powerbanky, zásobu vody a nějakých trvanlivých potravin, pro případ nouze. Prověřila dostatek baterek a taky knih v Kindle. Dávám si pozor, abych telefony ideálně měla co nejvíc nabité. Sleduji předpověď počasí a beru to vážně.  Při poslední vichřici nám sice elektřina nevypadla, ale za to nám vzala přístřešek nad schodištěm. Na opravu stále čekáme, protože paní domácí se vyznačuje mnoha věcmi, ale akčností a snahou zajistit opravy věcí opravdu ne. Jak se zima překlápí do jara, otepluje se, vichřice ustávají a lijáky taktéž. Koryto potoka už začíná být zas prázdnější. Tak uvidíme,

 Temno, zima. Blackout... V poslední době jsem zachytila obavy z hackerských útoků na rozvodné sítě atd. Že prý by mohl být blackout. To jsem netušila, že ho v jedné z nejdražších oblastí Ameriky zažiju na vlastní kůži. A ne jednou. V důsledku extrémního počasí, kterého bylo letos naděleno Kalifornii fakt vydatně, jsem zažila dva blackouty, oba dva dlouhé víc než 24 hodin. Třetí se odehrál když jsem byla mimo oblast, ale byl ještě delší. Nemyslím si, že jsem něco podobného kdy zažila v Evropě. I když třeba proud vypadl, bylo to spíš na desítky minut. Ale tady to trvá neuvěřitelně dlouho, než vám zas začnou běhat elektrony dráty. Výpadek elektřiny je pocitově dost jiný, než jet třeba do přírody stanovat. Všechno je tak nějak normální, ale vlastně nefunkční. Topení máme sice na plyn, ale nefunguje, protože vytvářený teplý vzduch rozhání vzduchotechnika. A ta už je na elektřinu. Takže máte vevnitř kolem deseti stupňů. Když si navíc vytáhnete černého petra a máte zrovna covid, nemůžete se