Moje Amerika

     Moje výchova celá směřovala k tomu, že se člověk má chovat šetrně. Nežít si nad poměry, a hlavně - nepůjčovat si. Jediná přípustná výjimka by byla asi hypotéka, ale jinak byly půjčky brané jako největší zlo. Nikdy v životě jsem neměla ani kreditní kartu. Problém to byl maximálně při půjčování auta, ale vždycky se to nějak vymyslelo. Celý koncept kreditní karty jsem nikdy moc nechápala a vlastně pořád nechápu. Střih. Přijela jsem do USA a fungovat tu bez kreditky nebo půjček vede k tomu, že jsem exot. Bylo mi dokonce vysvětleno, že koupit si auto je výhodnější udělat přes půjčku, radši než za hotové. Proč? Celý hák spočívá v credit score. To je jakési záhadne skóre, které vám vypočítají podle toho, jak často si půjčujete a jak splácíte. Když si nepůjčujete vůbec, jste podezřelí. Nejlepší je, si půjčovat hodně a hodně splácet. Údajně je taky dobré mít víc různých kreditek s velkými limity a na ty si půjčovat a splácet. Pro koupi auta je teď údajně důležité si tohle skó...

  Už jste někdy slyšeli o ananasovém expresu? Nebo atmosférické řece? Ne? Já taky ne... Než jsem přijela sem. Atmosférická řeka je něco jako řeka, akorát vysoko ve vzduchu. Přenáší velké množství vody atmosférou z místa A do místa B. A co s tím mají společného ananasy? Pořád tomu úplně nerozumím, ale té atmosférické řece aktuálně bičující Kalifornii proudy vody se říká ananasový expres (pineapple express) údajně proto, že nabírá vodu poblíž Havaje a dováží ji k nám. Prakticky to znamená, že se na Kalifornii postupně šinou obrovský množství vody, který po doražení na pevninu spadnou v podobě vydatných dešťů.  Takhle tu nepršelo hodně dlouho a půda je extrémně vyschlá. Vždyť kalifornské sucho trvá už přes dvacet let. Takže když začne pršet, ta vysušená půda to má problém nasát. Vydatné deště tedy vedou k povodním, sesuvům půdy a hojně padajícím stromům. Zemřelo už asi 12 lidí, většina po pádu stromu buď přímo na ně, nebo na jejich dům nebo auto, když byli nešťastnou náhodou stro...

  Než jsem se do Kalifornie přestěhovala, sondovala jsem, jak tu život vypadá od kamaráda S, který v Bay area žil roky. Ptala jsem se ho i na počasí a na teplotu. Proškolená články z českých médií jsem čekala sucho a horko. Kamarád mě uklidnil, že je sucho a tak akorát. Popisoval to tak, že jak je rok dlouhý, vždycky je to na triko a lehké sako přes ruku. Až se večer ochladí, byla by ti bez něj zima.. Ale víc nepotřebuješ. Při zvažování, co si zabalit, jsem tedy zimní oblečení vyřadila. Stejně jako zimní boty. Pak jsem nakonec aspoň jeden kabát zpátky do kufru vrátila. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem praštěná, že si ho s sebou vůbec beru... Přiletěla jsem do tropických třicítek. I když je pravda, že v noci fakt chladno bylo, tak akorát na to lehké sáčko. Tak jsem si myslela, že jsem vyhrála v loterii a budu si žít v Kalifornii, kde je pořád slunečno, přes den teplo, v noci chladno, tak akorát na příjemný spánek. Chyba lávky... Už v říjnu spadly teploty na cca 12 stupňů přes den...

  V jednorázových obalech je tady úplně všechno. Ale je dost náročné, nenechat se tím strhnout. Ta jednoduchost běžného provozu je totiž návyková. V každém supermarketu najdete kromě úplně základních potravin i potraviny předpřipravené k použití. Např. cibuli už nakrájenou nadrobno, papriky nakrájené na kousky, růžičkovou kapustu oloupanou a napůlenou, atd.atp. Když jdete unavení z práce, spíš si doma uvaříte jídlo, když vás nečeká hromada krájení, ale všechno jen naházíte do hrnce a povaříte v polívce/ uděláte omeletu s vajíčkem/ atd. atp. Daň za to je ale spousta plastových obalů, které jsou s tím vším nutně spojené. Další zlo je jídlo s sebou. To v Čechách taky generuje spoustu odpadů, ale tady to je jiný level. Když si koupíte v supermarketu salát s sebou, nebo si ho objednáte z restaurace, je velká šance, že v hlavní misce bude jen zelené lupení. Rajčata budou mít svoji vaničku, okurky budou mít svoji vaničku, maso bude mít svou vaničku, ořechy budou mít svou vaničku, dresing ...

  Původně jsem myslela, že na to, abych na svátky jela do Čech, nemám dost dovolené. Nakonec se ukázalo, že to tak úplně není, ale to už byly kostky vrženy. Vyšlo totiž najevo, že Stanford oproti letům minulým udělal docela dlouhou Winter Closure a navíc na ni nebylo třeba mít vlastní dovolenou. Prý to je důsledek let covidových. Kdy univerzita zjistila, že nenastane konec světa, když tam lidi před svátky nebudou. Co je na tom pravdy netuším. Tak jako tak, já už jsem svoje letenky přesunula na jiný datum a zůstala přes svátky v Kalifornii. A co jsem zažila? Vánoce u kamaráda itala a jeho ženy společně se skupinou přátel. Italové umí hodovat a musím říct, že jídlo mělo mnoho chodů, bylo vynikající a byly to nejpohodovější Vánoce za mnoho let. Dvakrát jsem během svátků hrála hru na bílého slona. Pokud jste o White elephant gift exchange ještě neslyšeli, probíhá to následovně: Každý přinese jeden dárek, body navíc jsou za to, když je dárek vtipný. Podle počtu dárků se napíšou na papír...