Skip to main content

Epizoda 18 - bláznivé kalifornské počasí

 

Než jsem se do Kalifornie přestěhovala, sondovala jsem, jak tu život vypadá od kamaráda S, který v Bay area žil roky. Ptala jsem se ho i na počasí a na teplotu. Proškolená články z českých médií jsem čekala sucho a horko. Kamarád mě uklidnil, že je sucho a tak akorát. Popisoval to tak, že jak je rok dlouhý, vždycky je to na triko a lehké sako přes ruku. Až se večer ochladí, byla by ti bez něj zima.. Ale víc nepotřebuješ.

Při zvažování, co si zabalit, jsem tedy zimní oblečení vyřadila. Stejně jako zimní boty. Pak jsem nakonec aspoň jeden kabát zpátky do kufru vrátila. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem praštěná, že si ho s sebou vůbec beru...

Přiletěla jsem do tropických třicítek. I když je pravda, že v noci fakt chladno bylo, tak akorát na to lehké sáčko. Tak jsem si myslela, že jsem vyhrála v loterii a budu si žít v Kalifornii, kde je pořád slunečno, přes den teplo, v noci chladno, tak akorát na příjemný spánek.

Chyba lávky...

Už v říjnu spadly teploty na cca 12 stupňů přes den a okolo tří stupňů v noci. Jediný aspekt, který to odlišoval od českého podzimu bylo slunce, které nepolevovalo ani v chladnu. Je to trochu nezvyk, člověk si ani neuvědomí, jak moc má příchod podzimu spojený s tím potemněním. Klepala jsem se každopádně zimou a nechápala, jak to místní dělají. Noční teploty se nakonec dostaly až chlup pod nulu, přes den některé dny bylo max sedm stupňů a to jen na cca tři hodiny během odpoledne.

Ještě víc mě ale zaskočil místní déšť. Když totiž prší, prší pořádně. A vytrvale. Během podzimu několikrát pršelo tak, že pokud vás déšť zastihl venku, tak by vás deštník nezachránil před totálním promoknutím během pár minut. To jsem ale ještě netušila o atmosferických řekách - to je ale příběh na příště.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 24 - čemu se snadno odvykne

  - komentování cizích lidí a dávání nevyžádaných rad - je něco, co tady (skoro) není. Uvědomila jsem si to, když jsem poprvé po pěti měsících slyšela pasivně agresivní komentář od pána na procházce. Ťukala jsem si něco v mobilu a on své choti nahlas sděloval, jak je to strašné, že se dneska všichni jenom dívají do mobilů místo toho, aby obdivovali okolí. Okamžitě ve mně vyvstanul spravedlivý hněv - já přece nejsem na procházce, jdu do práce stejnou trasou jako každý den, a potřebuju akutně vyřídit pracovní věc... A pak jsem si uvědomila, že tyhle obvinění, na která vlastně nemáte jak reagovat, úplně zbytečně kazí den. A že jsem si jim už strašně odvykla. Protože tady na ně fakt nenarazíte, až tedy na extrémní výjimky. Zatímco v Čechách se to děje všude a pořád. Ve spoustě případů asi úplně nevědomky, protože jsme si to už zaryli pod kůži jako normální. - tlačenicím - tohle může být dost ovlivněné tím, kde žiju, ale lidi se tu na sebe nemačkají. Každý má okolo sebe neviditelnou, al...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...