Při zvažování, co si zabalit, jsem tedy zimní oblečení vyřadila. Stejně jako zimní boty. Pak jsem nakonec aspoň jeden kabát zpátky do kufru vrátila. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem praštěná, že si ho s sebou vůbec beru...
Přiletěla jsem do tropických třicítek. I když je pravda, že v noci fakt chladno bylo, tak akorát na to lehké sáčko. Tak jsem si myslela, že jsem vyhrála v loterii a budu si žít v Kalifornii, kde je pořád slunečno, přes den teplo, v noci chladno, tak akorát na příjemný spánek.
Chyba lávky...
Už v říjnu spadly teploty na cca 12 stupňů přes den a okolo tří stupňů v noci. Jediný aspekt, který to odlišoval od českého podzimu bylo slunce, které nepolevovalo ani v chladnu. Je to trochu nezvyk, člověk si ani neuvědomí, jak moc má příchod podzimu spojený s tím potemněním. Klepala jsem se každopádně zimou a nechápala, jak to místní dělají. Noční teploty se nakonec dostaly až chlup pod nulu, přes den některé dny bylo max sedm stupňů a to jen na cca tři hodiny během odpoledne.
Ještě víc mě ale zaskočil místní déšť. Když totiž prší, prší pořádně. A vytrvale. Během podzimu několikrát pršelo tak, že pokud vás déšť zastihl venku, tak by vás deštník nezachránil před totálním promoknutím během pár minut. To jsem ale ještě netušila o atmosferických řekách - to je ale příběh na příště.
Comments
Post a Comment