Skip to main content

Epizoda 17 - jednorázové obaly

 

V jednorázových obalech je tady úplně všechno. Ale je dost náročné, nenechat se tím strhnout. Ta jednoduchost běžného provozu je totiž návyková.

V každém supermarketu najdete kromě úplně základních potravin i potraviny předpřipravené k použití. Např. cibuli už nakrájenou nadrobno, papriky nakrájené na kousky, růžičkovou kapustu oloupanou a napůlenou, atd.atp. Když jdete unavení z práce, spíš si doma uvaříte jídlo, když vás nečeká hromada krájení, ale všechno jen naházíte do hrnce a povaříte v polívce/ uděláte omeletu s vajíčkem/ atd. atp. Daň za to je ale spousta plastových obalů, které jsou s tím vším nutně spojené.

Další zlo je jídlo s sebou. To v Čechách taky generuje spoustu odpadů, ale tady to je jiný level. Když si koupíte v supermarketu salát s sebou, nebo si ho objednáte z restaurace, je velká šance, že v hlavní misce bude jen zelené lupení. Rajčata budou mít svoji vaničku, okurky budou mít svoji vaničku, maso bude mít svou vaničku, ořechy budou mít svou vaničku, dresing bude taky samostatně, krutony taky ve své vaničce. (výčet ingrediencí obměňte podle chuti, pomatujte ale - každá věc bude zvlášť) Praktické důsledky kromě generování hromady obalů jsou ale hrozně příjemné - pokud máte nějakou alergii, prostě si danou věc do salátu nepřidáte. Jako člověk se spoustou dietních omezení tohle zároveň vítám. A zároveň tuším, že přijdu do pekla. Plastového..

Co je ale třeba dodat, je to, že se tu ale ve velkém recykluje. A to rozhodně víc, než v Čechách. Jednak je recyklování jednodušší. Nemusíte každou věc roztřídit zvlášť a tím mít doma pět různých odpadkových košů. Všechno k recyklaci jde do jedné popelnice a zbytek jde do směsi. Před budovou, ve které bydlím, je třeba asi sedm popelnic na recyklovaný odpad oproti třem popelnicím na směs. Zároveň ještě naprosto běžně narazíte na popelnice na kompostovatelný odpad, hlavně v okolí kantýn na campusu univerzity. Většina kelímků a jednorázových obalů na jídlo je totiž vyrobená z kompostovatelných materiálů. Pochopila jsem ale, že to není ten běžný kompost, který má moje máma na zahradě. Je to průmyslové kompostování, pro které jsou určené postupy a jen některé materiály jsou s tím kompatibilní. Vzhledem k množství tohoto typu odpadu na campusu se to ale vyplatí.

Hodně lidí si ale obědy nosí z domova. A to v krabičkách na opakované použití. Je tu také běžné obědvat sandwich nebo wrap. O obědovém menu s polévkou si můžete nechat jen zdát. Nošení skleněných a jiných obalů na jídlo je občas docela těžký náklad, hodně lidí ale jezdí auty, takže zbývá jen dojití z parkoviště do budovy. A to už je zvladatelné.

Od roku 2032 v Kalifornii budou zakázané všechny jednorázové obaly, které se nedají recyklovat nebo kompostovat. Bude se to dít postupně a mají plán, jak se budou jednorázové obaly postupně omezovat. Tohle platí pro celou Kalifornii, ale Bay area předpokládám/doufám bude napřed.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...