Skip to main content

Epizoda 17 - jednorázové obaly

 

V jednorázových obalech je tady úplně všechno. Ale je dost náročné, nenechat se tím strhnout. Ta jednoduchost běžného provozu je totiž návyková.

V každém supermarketu najdete kromě úplně základních potravin i potraviny předpřipravené k použití. Např. cibuli už nakrájenou nadrobno, papriky nakrájené na kousky, růžičkovou kapustu oloupanou a napůlenou, atd.atp. Když jdete unavení z práce, spíš si doma uvaříte jídlo, když vás nečeká hromada krájení, ale všechno jen naházíte do hrnce a povaříte v polívce/ uděláte omeletu s vajíčkem/ atd. atp. Daň za to je ale spousta plastových obalů, které jsou s tím vším nutně spojené.

Další zlo je jídlo s sebou. To v Čechách taky generuje spoustu odpadů, ale tady to je jiný level. Když si koupíte v supermarketu salát s sebou, nebo si ho objednáte z restaurace, je velká šance, že v hlavní misce bude jen zelené lupení. Rajčata budou mít svoji vaničku, okurky budou mít svoji vaničku, maso bude mít svou vaničku, ořechy budou mít svou vaničku, dresing bude taky samostatně, krutony taky ve své vaničce. (výčet ingrediencí obměňte podle chuti, pomatujte ale - každá věc bude zvlášť) Praktické důsledky kromě generování hromady obalů jsou ale hrozně příjemné - pokud máte nějakou alergii, prostě si danou věc do salátu nepřidáte. Jako člověk se spoustou dietních omezení tohle zároveň vítám. A zároveň tuším, že přijdu do pekla. Plastového..

Co je ale třeba dodat, je to, že se tu ale ve velkém recykluje. A to rozhodně víc, než v Čechách. Jednak je recyklování jednodušší. Nemusíte každou věc roztřídit zvlášť a tím mít doma pět různých odpadkových košů. Všechno k recyklaci jde do jedné popelnice a zbytek jde do směsi. Před budovou, ve které bydlím, je třeba asi sedm popelnic na recyklovaný odpad oproti třem popelnicím na směs. Zároveň ještě naprosto běžně narazíte na popelnice na kompostovatelný odpad, hlavně v okolí kantýn na campusu univerzity. Většina kelímků a jednorázových obalů na jídlo je totiž vyrobená z kompostovatelných materiálů. Pochopila jsem ale, že to není ten běžný kompost, který má moje máma na zahradě. Je to průmyslové kompostování, pro které jsou určené postupy a jen některé materiály jsou s tím kompatibilní. Vzhledem k množství tohoto typu odpadu na campusu se to ale vyplatí.

Hodně lidí si ale obědy nosí z domova. A to v krabičkách na opakované použití. Je tu také běžné obědvat sandwich nebo wrap. O obědovém menu s polévkou si můžete nechat jen zdát. Nošení skleněných a jiných obalů na jídlo je občas docela těžký náklad, hodně lidí ale jezdí auty, takže zbývá jen dojití z parkoviště do budovy. A to už je zvladatelné.

Od roku 2032 v Kalifornii budou zakázané všechny jednorázové obaly, které se nedají recyklovat nebo kompostovat. Bude se to dít postupně a mají plán, jak se budou jednorázové obaly postupně omezovat. Tohle platí pro celou Kalifornii, ale Bay area předpokládám/doufám bude napřed.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 31 - co bych si přála, aby mi někdo před odletem poradil

  S odstupem přemýšlím, co bych si byla bývala přála, aby mi někdo poradil dopředu: - sbalit české koření - tady ho prodávají jen v obřích baleních a navíc některé druhy se špatně shání. Třeba takový kmín. Kmínem se tu rozumí spíš římský kmín a do chleba prostě potřebujete ten správný český. - zkontrolovat platnost dokladů - a ty, které brzo končí, radši vyměnit. - zajistit si přístup k datové schránce - a ověřit, že funguje. Sice jsem si ho před odletem zařídila, ale přihlašovala jsem se až v USA a nefungovalo mi to. - zkontrolovat platnost platebních karet - protože řešit výměnu na dálku není žádná sranda. - zažádat si o SSN dopředu online - člověk pak má 45 dní na dojití na pobočku a může to proces urychlit - být na sebe hodná - prvních pár měsíců je člověk zahlcený a neměl by od sebe čekat mnoho. - radši si připlatit za hezčí bydlení, první měsíce jsou těžké i tak a je fajn mít balzám na duši, když přijdete do hezkého domova - poohlédnout se dopředu po sportovních a jiných aktivitá

Epizoda 36 - výročí

    Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký. Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe. Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postar

Epizoda 21 - velikosti oblečení a obezita

  Následující příspěvek obsahuje triggers týkajících se váhy, tak ho klidně raději přeskočte. O Americe se v Čechách dozvíte kde co. Třeba jak jsou američani tlustí. Že se nevejdou do dveří, jezdí na elektrických vozících kvůli své obezitě atd. Těšila jsem se, že se jednou v životě budu cítit jako modelka, když přijedu s normální evropskou velikostí. A oni jsou v Bay area všichni jako z katalogu, extrémně fit a hubení. Stanford samozřejmě rozhodně není nějaký reprezentativní vzorek Ameriky. Bohužel, bohudík? Mysleli byste si, že když všude jezdí auty, nějak se to projeví, ale asi se to dostatečně kompenzuje ježděním na kole, cvičením, zdravou stravou apod. Zdravou stravou? Čtete správně! Tady je v každé restauraci na výběr z několika výborných salátů (na rozdíl od Čech). Stálice jsou kale (česky myslím kadeřávek), avokádo, quinoa, bylinky... Saláty umí dochutit, jasně dressing přidá nějaké voltíky, ale každého pak ty saláty výrazně víc baví jíst, když to není jen nakrájená zelenina, al