Protože my imigranti si aktuálně nemůžeme vůbec na nic stěžovat, rozhodla jsem se napsat tentokrát příspěvek na téma poněkud domácího charakteru. Nemůžu samozřejmě mluvit obecně, vycházím ze své omezené zkušenosti s nájemními byty v Bay area v Kalifornii. Ale vypozorovala jsem několik odlišností mezi českými domácnostmi a těmi americkými, které ale ovlivňují i uvažování a plánování domácího fungování.
Praní - především mít doma pračku je považováno za svého způsobu luxus. Začíná to být běžné až u bytů s vyššími cenami nájmu, případně v domech. Jinak mají bytové domy většinou prádelnu (v lepším případě), nebo si chodíte prát do prádelny veřejné (v tom horším případě). Zásadní je ale i všudypřítomná sušička - ještě jsem neviděla, že by někde pračka nebyla doprovozená sušičkou. Naopak vůbec neexistují sušáky, protože prostě nikdo prádlo nesuší na šňůře nebo sušáku.
Jak se tím mění přemýšlení o praní? Naprosto! Neuvažujete o praní s předstihem několika dní, aby vám to stihlo uschnout. Zvlášť pokud máte sdílenou prádelnu v budově, můžete klidně vyprat pět praček prádla zároveň, bez toho, abyste řešili, že nebudete mít kam ho pověsit. A taky místo pětinásobku času praní jediné pračky vyperete všechno zároveň a pak to taky zároveň paralelně usušíte v sušičkách. Zajímavý je ale pak mentální blok pro skládání prádla. Pokud totiž nikdy nemáte víc než sušák prádla k poskládání, docela to jde. Ale když máte hromadu usušeného prádla, která je ekvivalent pěti praček, je to najednou velká práce to všechno poskládat. A tak to odkládáte a ta hromada vám tam leží. Takže se prostě musíte hecnout.
Zároveň vám vůbec nic nebrání nechat praní na poslední chvíli, protože i když vám za pár hodin letí letadlo, ještě stihnete vyprat, usušit a zabalit. Stejně jako nemusíte mít víc souprav třeba ložního prádla, protože za dvě hodiny je vypráno i usušeno a můžete zas povlíkat (ne, že bych někoho k tomu naváděla a pro zvědavé čtenáře - mám jich i tak víc).
Odpady - já vím, zvláštní téma. Když všechny kuchyňské dřezy, které jsem tu viděla, se něčím důležitým liší. Mají totiž drtič odpadu. Oproti českým sítkům snažícím se zachytit veškeré kousky, které by mohly odpad ucpat, tady v klidu vylejete do odpadu dřezu přímo zbytky polívky, odkrojky zeleniny atd atp. A když se dřez ucpe, prostě zapnete drtič a hned všechno zas hladce odtéká.
Nejednou se přestanete trápit tím, co do dřezu vyléváte nebo co vám do něj upadne. Trochu víc vás začne trápit, jestli vám tam nespadne čajová lžička, kterou byste pak museli z drtiče lovit, a to je trochu děsivá představa.
Velikost spotřebičů - jak byste asi čekali, všechno je v USA tak nějak větší. Od balení potravin jako třeba krabice džusu nebo mléka, po velikost trouby nebo lednice. Všechno je tím tak nějak snažší. Nemusíte se trápit, co se vám kam vejde, protože na všechno je místa dost. Včetně obřího krocana na díkuvzdání. Pokud vás tedy samozřejmě netrápí ekologické otázky jako kolik energie se spotřebuje na zahřátí obrovské trouby atd.
Tak zas někdy na přečtenou!
Comments
Post a Comment