Epizoda 45 - muzikál o jedenáctém září

 

Jedenácté září je asi poslední téma v pořadí, které by mě napadlo jako vhodné pro vytvoření muzikálu. Když mi tedy kamarád řekl, že Come from away je nejlepší muzikál, který kdy viděl, docela jsem pochybovala. Pochybovala jsem, že by to mohl být dobrý muzikál, ale taky i trochu o tom, že by američani zkousli muzikál o něčem tak traumatickém. Ale když vyrazil tenhle muzikál na tour a měl i zastávku v San Jose (ze Stanfordu stejně daleko jako do San Francisca), tak jsem neváhala a musela koupit lístky.

Vyrazily jsme s dobrou kamarádkou, američankou. Ta se nechala prostě jen zlákat na muzikál a doporučení kamaráda, ale vyšlo najevo, že se ani nepodívala, o čem muzikál je. Trochu mi zatrnulo a došlo, že to může taky dopadnout pořádným fiaskem. Američani, a zvlášť ti na východ od Rocky Mountains, jsou totiž na jedenácté září z pochopitelných důvodů dost citliví. A jak vyšlo později najevo, tatínek té kamarádky byl dokonce ten den v letadle ve vzduchu.

No nebudu vás napínat. Muzikál byl skvělý! Odehrává se na Newfoundland v Kanadě, kam jsou jedenáctého září odkloněná letadla. Malé městečko uprostřed ničeho se tak stane najednou hostitelem pro tisíce cestovatelů všech národností, kteří tam strávili reálně skoro týden,než se znovu otevřela obloha. 

V roce 2001 jsem byla ještě malá, i když jsem si samozřejmě tehdy myslela, že už jsem vlastně skoro dospělá a všemu rozumím. A sice si pomatuju zprávy a co se dělo, ale spousta věcí mi tehdy nedocházela. Jako třeba to, co se stalo se všemi lidmi, kteří byli v tu chvíli v letadlech. A co s nimi bylo po tom, co přistáli na náhodném letišti, které jim bylo přidělené. A že třeba museli v letadle strávit 24 hodin po přistání, než je pustili ven. A pak se ocitli uprostřed ničeho v Kanadě, kde původně vůbec neplánovali být.

Příběh muzikálu je ale vlastně příběh o tom dobrém v nás. O tom, že si v nouzi pomůžeme a nenecháme nikoho na holičkách. A že i tváří v tvář obrovské hrůze se spousta lidí nevzdává a bojuje s tím zlem, na které právě stačí. O příběhu malého městečka Gander si můžete přečíst i spoustu novinových a jiných článků (např. zde), ale návštěva muzikálu pro mě byla po prezidentských volbách vlastně takový balzám na duši.