Moje Amerika

Trochu nám to tu potemnělo, ale my imigranti si nemůžeme stěžovat. Doslova. Být bílá žena mi to tu usnadňuje, navzdory tomu, že nejsem američanka. Šance, že mě nekdo bude kontrolovat je malá. I tak to ale není příjemné, žít vlastně v permanentním stresu z toho, že se jednak může rozjet nějaké extenzivní kontrolování a zatýkání kohokoliv i tady v Kalifornii, jednak z toho, že se vlastně vízová pravidla můžou změnit z hodiny na hodinu a to, že jsem tu sice legálně teď neznamená, že se zítra neprobudím do jiného světa, kde se můj typ víza zrušil, změnil nebo stal zločinem. V Kalifornii byste si jinak tolik nevšimli, že se něco děje jinde v USA. Ale ani tady nezůstanete nezasažení. Jako cizinec třeba v národním parku zaplatíte za vstup o 100 dolarů více, než američan (za jednorázový vstup je to typicky kolem 35 dolarů za auto, takže za auto s cizinci 135, za celoroční pass do národních parků je to pak 80 dolarů pro američany, a 250 dolarů pro cizince). Taky na tu kartičku nově místo obrázk...

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

    Protože my imigranti si aktuálně nemůžeme vůbec na nic stěžovat, rozhodla jsem se napsat tentokrát příspěvek na téma poněkud domácího charakteru. Nemůžu samozřejmě mluvit obecně, vycházím ze své omezené zkušenosti s nájemními byty v Bay area v Kalifornii. Ale vypozorovala jsem několik odlišností mezi českými domácnostmi a těmi americkými, které ale ovlivňují i uvažování a plánování domácího fungování. Praní - především mít doma pračku je považováno za svého způsobu luxus. Začíná to být běžné až u bytů s vyššími cenami nájmu, případně v domech. Jinak mají bytové domy většinou prádelnu (v lepším případě), nebo si chodíte prát do prádelny veřejné (v tom horším případě). Zásadní je ale i všudypřítomná sušička - ještě jsem neviděla, že by někde pračka nebyla doprovozená sušičkou. Naopak vůbec neexistují sušáky, protože prostě nikdo prádlo nesuší na šňůře nebo sušáku. Jak se tím mění přemýšlení o praní? Naprosto! Neuvažujete o praní s předstihem několika dní, aby vám to stihlo u...

    Takový sport pro elity... Měla jsem vždycky dojem, že golf hrají jen zbohatlíci a miliardáři. Ale kamarádka mě už delší dobu přesvědčovala ať to taky zkusím. Že můžeme jít jen na odpaliště, driving range, česky údajně cvičná louka, a že za to nic nedám. Těsně po svých narozeninách jsem se cítila dobrodružně, tak jsem si řekla, že proč ne. Hole mi nabídla k půjčení kamarádka, řekla, ať prostě akorát přijedu na golfové hřiště a že nic nepotřebuju. Ok. Po příjezdu jsem zakoupila rukavičku, jejíž smysl sice úplně neznám, ale pochopila jsem, že je nutnou součástí vybavení. Jenže v tu chvíli jsem se dozvěděla, že s kamarády nejdeme na cvičiště, ale rovnou na bojiště - tedy na golfové hřiště. Překvapění se mísilo s nadšením a já si řekla, že to teda zkusím. No musím říct, že už jsem začala chápat, proč lidi golf baví. Dobře se při tom vyčistí hlava a je to zábava. Asi to není moc ekologické, udržovat zelený trávník a celé hřiště v topu. Ale mezi odpočinkovými kratochvílemi se to ...

 No nebudu lhát, situace se nezlepšila. Spíš se setrvale zhoršuje.   - podle hesla, že když se kácí les, padají třísky, se teď boří celé systémy. Akorát to není pár třísek, spíš jakoby někdo pokácel les, který bránil padání lavin na vesnici a teď padá jedna za druhou. - jsou zavedené seznamy "nedoporučených" slov. Které když použijete v grantu, tak je automaticky vyřazený a ano, kontrolor ho pak může vrátit zpět do hry, ovšem to na sebe musí chtít vzít odpovědnost za to, že je grant skutečně ideologicky v pořádku. Mezi problémová slova patří třeba i "žena" apod. Asi je tedy nutné vytvořit newspeak - administrativa nově vyhošťuje i lidi s platnými doklady jako s vízy nebo zelenou kartou. Co je ještě horší - ignoruje i rozhodnutí soudu, které ve více případech vystavili předběžná opatření, aby se zabránilo nevratným škodám, ale úřady konaly dál, jakoby se nechumelilo. Soudci navíc čelí obrovskému nátlaku, kdy proti nim Musk i Trump štvou lidi, svoje fanoušky, a chtějí...

  Minulý týden jsem cítila první zemětřesení. První v Kalifornii, první v životě. Pro zkušené to asi nebylo nic velkého. Pocit to byl asi jako kdyby člověk byl na člunu na moři a hýbaly se s ním vlny. Ale pro mě to byl úplně nový zážitek, který jsem do teď nikdy neměla. Jistoty pevné země najednou nebyly tak jisté. Byla jsem ráda, že to bylo jen jedno a "slabé", obtížně se mi představuje, jak člověk prožívá ty opravdu velké otřesy. V Bay area je kromě slavného zlomu San Andreas ještě i mnoho dalších zlomů, viz obrázek od USGS. Tentokrát se otřásl ten žlutý, poblíž Hayward. My jsme od něj přes záliv. Jak ale vidíte na mapce, je i zelený zlom - San Andreas, který je nejblíž a to je trochu děsivé. Větší vrásky nám sice aktuálně přidává administrativa a financování vědy v USA, nicméně zemětřesení jsou taková připomínka, že prostě žiju v oblasti, kde se nedají vyloučit ani ty velké přírodní události. Součástí školení na univerzitě je i školení, jak si při zemětřesení počínat. Budo...