Epizoda 23 - jak mi chybí čeština

 

Nikdy jsem neměla k češtině nějaký extra blízký vztah. Byla pro mě nástroj pro předávání a přijímání informací. Asi jsem obzvlášť v jednom období byla hodně pinktlich s pravopisem. Od docela brzkého věku jsem začala číst knížky anglicky, učila jsem se na střední v angličtině, koukala jsem na filmy radši v angličtině než s dabingem.

Po přestěhování jsem několik prvních měsíců ale měla do té doby nepoznaný pocit, že mě angličtina vyčerpává. Najednou každá aktivita stála kupu energie a prostě to drobné množství energie navíc, které jsem do té doby vynakládala při používání angličtiny bez povšimnutí, už prostě bylo přes limit. Když jsem byla unavená, začala jsem mít problém se vyjádřit atd.

Bylo proto hrozně příjemné moct jít na pivo s čechy a češkami tady v okolí. Najednou jsem ocenila snadnost mateřštiny i to, že nemusím vymýšlet, jak vysvětlit kontext významu atd., tam kde chybí přímo použitelný ekvivalent v angličtině. Zároveň jsem ke svému překvapení začala mít vyloženě radost z čtení v češtině. Nejen zpráv, ale i knížek. Pomohlo mi to trochu znovuobjevit českou beletrii (a ráda se dozvím jakékoliv tipy na dobrou literaturu v češtině).

Po prvních pár měsících už jsem si zvykla a nemám dojem, že by mě angličtina unavovala. I tak je ale čeština tak nějak snažší a vlastně mi i je bližší a vzácnější. Jsem zvědavá, co se mnou udělá ještě delší pobyt mimo českou kotlinu. Zapomenu jazyk a stane se ze mě "američanka"? Nebo se naopak po vzoru některých krajanů připojím do nějakého folklorního souboru a budu prahnout po čemkoliv českém? Uvidíme...