Epizoda 36 - výročí

 

 

Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok!

Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký.

Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe.

Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postarat sama, že společenské vazby a přátelství člověk buduje od píky a že jsem od předchozího života v Praze odříznutá nejen vzdáleností, ale hlavně časovým posunem. I díky tomu se ale můžu víc soustředit na to, co je důležité pro mě.

Po roce mám taky pocit, že jsem se adaptovala na nový obor a že už nejsem jen vyjukaná, ale že začínám mít i nápady a inspirace. Za rok se ještě nepovažuju expertem na mikrobiotu v IBD, ale rozhodně už nejsem ani zelenáč a daří se mi dostávat k zajímavým problémům, navazování kontaktů a spoluprácí, a posouvání projektů. A snad i objevování nových věcí.

Život tak daleko od domova někdy není snadný a našla jsem tu i spoustu obdivu k lidem, kteří do toho jdou. Třeba proto, že prchají před válkou, třeba "jen" proto, že si jdou za svým snem. Ale každý si musel projít obrovskou změnou a zvládnout ji. A poznámka na okraj je, že já jsem se stěhovala s našetřenou finanční rezervou, s tím, že umím jazyk a že jsem tu měla práci a jsem tu legálně. A hlavně s obrovskou výhodou moderní doby, kde můžete snadno být s lidmi v kontaktu před zoom a všechny možné další elektronické způsoby. Když si představim třeba emigraci z Československa po 68mém, tak je mi úzko z toho, jak to tehdy muselo být těžké.

Doufám, že další rok mě dál posune. Uvidíme, kde budu a hlavně kým budu. Ale těším se na to.