Jednou ročně se aspoň v USA na univerzitách slaví National postdoc appreciation week. Připadá na září a loni jsem přiletěla akorát, když probíhal. Jeden problém byl, že jsem o něm ani nevěděla, druhý, že jsem odpadla s covidem. Letos jsem ale byla rozhodnutá si ho pořádně užít.
Co to vlastně je?
Slaví se tuším od roku 2009 a je to jeden týden v roce, kdy se oslavují postdoci. Univerzity se snaží poděkovat za náročnou práci a dát najevo, že si jí váží. Uštěpační mluvkové by jistě řekli, že by to snad bylo fajn dávat najevo i těch dalších 51 měsíců v roce, ale tím si nenecháme zkazit náladu.
Jak to tedy probíhalo tady?
Každý den probíhalo několik akcí, kde jste mohli dostat kafe, zmrlinu apod. zdarma. Hm. Byl taky organizovaný piknik pro postdocy. To vypadalo tak, že bylo jídlo i pití zdarma, ano, Americe navzdory včetně alkoholu. Po americku ale nalívali jen takové půlskleničky a hlavně ve vytyčeném čtverci trávníku, který byl ohraničený improvizovanými zátarasy. Předpokládám, že technicky vzato získali povolení servírovat alkohol jen v tom čtverci, nakonec si s tím ale nikdo hlavu nelámal. Po americku taky byl piknik omezen na dvě hodiny. To je tady taková zvláštnost - akce jsou jasně časově omezené, typicky na hodinu, někdy na hodinu a půl a dvě hodiny už je opravdu dlouhá doba. A skutečně se to dodržuje. Typicky nejpozději deset minut před koncem se vše začne uklízet, aby v čas konce už bylo vše hotovo a všichni mohli zmizet. Není to specifikum jen univerzitních akcí, týká se to i soukromých akcí, samozřejmě s výjimkami. Našinec je ale často překvapený, protože konec akce neurčuje to, kdy se lidi přestanou bavit, ale to, kdy bylo dopředu určeno.
Kromě pikniku pak taky univerzita organizovala focení profesionálních fotek (headshots) pro postdocy, které tu jinak stojí stovky dolarů. Člověk se zarezervoval, a na místě to probíhalo všechno bleskově. Paní fotografka měla vyměřenou pozici židle na milimetry a sekala to jednu fotku za druhou. Výsledky dorazí za tři týdny, tak uvidíme, na kolika jsem zavřela oči nebo se zatvářila kysele. Můj soukromý odhad je, že radši zapomene, že jsem tam byla...
Jinak ale je fakt, že by mi přišlo lepší, kdyby nám Univerzita zvýšila platy. Ne, že by samy o sobě byly tak špatné. Větší průšvih ale je, že Bay area je nesmyslně drahá a tak si většina postdoců nemůže dovolit bydlet sama, ale soustavně řeší různá spolubydlení a s tím spojených trablů. Ale o tom zas někdy příště.
Comments
Post a Comment