Skip to main content

Epizoda 55 - operace kolene a neschopenka v USA

 
 
 
Největší obavy, které jsem před odjezdem do USA měla, byly ze zdravotnictví a z nákladů, které člověka můžou dovést až k bankrotu. Teď jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak to funguje-nefunguje. Díky pojištění, které mi zajišťuje Stanford, jsem ale ušetřená většiny strastí, nejistoty je v tom celém ale velký ranec i tak.

V květnu mě čekala plánovaná operace kolene. Většina pojištění vyžaduje si tu operaci nechat dopředu schválit, aby garantovali, že ji zaplatí a v jakém rozsahu. U mého pojištění to není vyžadováno, takže to klinika neudělala. Což zároveň ale nechávalo jistý protor pro obavy, že se pak budou s placením cukat.

Po operaci jsem se přihlásila do zdravotnické aplikace, kterou Stanford Healthcare nabízí a dá se přes ní vidět všechno od toho, jaké máte předepsané léky, kdy jste objednaní k doktorům různých specializací, ale i účtování zdravotních úkonů. Trochu se vám protočí panenky, nebo aspoň mě se protočily - za moji operaci si klinika naúčtovala kolem 140 000 dolarů, tedy skoro tři miliony korun. Uff.

Položky jsou tam naúčtované jedna po druhé, tj. za čas na operačním sále se platí za každých pět minut, pobyt na pooperačním je po patnáctiminutovkách. V nemocnici samozřejmě nezůstáváte, pošlou vás domů hned jak to jde. Co si klinika naúčtuje ale ještě není hned reálný náklad. Procesem, do kterého úplně nevidím, se cena upraví podle cen, které má nasmlouvané pojišťovna se zdravotnickým zařízením. Chvíli si to mezi sebou přepinkávají a pak vám zašlou konečný účet, pokud po vás tedy něco chtějí. U mě to stále není ani po dvou měsících úplně jasné.

Docela velká pálka jsou pak rehabilitace, protože i s dobrým pojištěním máte vždycky nějakou spoluúčast-poplatek. A ten je třeba u mě padesát dolarů za jednu rehabilitaci. Což se velmi rychle napočítá, zvlášť když jste po operaci kolene a rehabilitace máte naplánované na příštích devět měsíců. Moje pojištění má taky roční limit, kolik maximálně můžu zaplatit na zdravotních nákladech z vlastní kapsy. A aspoň teoreticky by pak měli účty začít platit plně oni. Ale uvidíme, jak to proběhne.

A poslední poznámka je k neschopenkám. V USA skutečně něco podobného existuje, ale má to speciální omezení. Můžete si vzít maximálně dvanáct týdnů z každých dvanácti měsíců. Počítá se do toho ale i třeba mateřská apod. Pro cizince pak platba nemocenské nejde přes státní pojišťovací systém, ale univerzita pro nás platí soukromé pojištění. Většinou jsou platby z pojištění asi 70 procent platu, ale musíte si je pak ještě i zdanit (to musím ještě vyzjistit jak). Univerzita pak dorovnává plat ze sick days. Můj šéf ovšem neschopenku trochu ignoruje a očekává, že se na meetingy připojím přes zoom, reporty budu dále posílat  a články budou napsané. Takže se v tom nějak snažím navigovat rozumný poměr mezi tím, čeho jsem schopná a co už je moc.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...