- komentování cizích lidí a dávání nevyžádaných rad - je něco, co tady (skoro) není. Uvědomila jsem si to, když jsem poprvé po pěti měsících slyšela pasivně agresivní komentář od pána na procházce. Ťukala jsem si něco v mobilu a on své choti nahlas sděloval, jak je to strašné, že se dneska všichni jenom dívají do mobilů místo toho, aby obdivovali okolí. Okamžitě ve mně vyvstanul spravedlivý hněv - já přece nejsem na procházce, jdu do práce stejnou trasou jako každý den, a potřebuju akutně vyřídit pracovní věc... A pak jsem si uvědomila, že tyhle obvinění, na která vlastně nemáte jak reagovat, úplně zbytečně kazí den. A že jsem si jim už strašně odvykla. Protože tady na ně fakt nenarazíte, až tedy na extrémní výjimky. Zatímco v Čechách se to děje všude a pořád. Ve spoustě případů asi úplně nevědomky, protože jsme si to už zaryli pod kůži jako normální.
- tlačenicím - tohle může být dost ovlivněné tím, kde žiju, ale lidi se tu na sebe nemačkají. Každý má okolo sebe neviditelnou, ale poměrně velkou prostorovou bublinu. Je hrozně příjemné, když vám do ní fakt nikdo nevstupuje. Je to dost pudová záležitost, ale když je někdo blízko, jste automaticky víc ve střehu. V Čechách jsme na to zvyklí, ale taky jsme pořád trochu ve střehu. Tady se ale v tomhle ohledu člověk může uvolnit. Zároveň jsem se ale taky stala nevědomky slonem v porcelánu. Kolegyni se pokazil stroj. Já od ní byla dva metry. Vysvětlila mi, že potřebuje víc místa, měla pocit, že jsem fyzicky moc blízko a necítila se ve stresové situaci komfortně. Aha, takže ta bublina je ještě o něco větší, než jsem myslela.
- malým troubám, malým dřezům, malým vysavačům atd. - ty české mi nikdy nepřišly malé, ale je nějak hrozně komfortní mít víc místa. Nemusíte řešit, jak vejít pánev nebo plech do dřezu, protože je prostě dostatečně veliký. V troubě upečete klidně i velkého krocana. Parkovací místa mají dost místa na obou stranách. Sedačky ve vlaku i v autobuse jsou širší, takže si v pohodě sednete i vedle ramenatého pána. Já vím, že tady je to tak nějak snazší, když je tu na všechno prostoru habaděj. Ale zvyká se na to fakt nebezpečně snadno. A všechno v Evropě vám pak připadá takové nějak víc nahňácané.
- českému jídlu - no dobře, teď jsem si asi naběhla na velký hejt. A češi z Bay area by vám nejspíš vysvětlili, že jsem se asi zbláznila, zlatý český knedlo vepřo zelo. Ale mně se strašně líbí, že k jídlu není typicky jen maso s něčím. Že vege jídlo není jenom smažák. Že když si dám maso nebo rybu, je k tomu častěji fakt dobrý salát z kadeřávku, než knedlík. Jasně, v Praze i obecně v Čechách se to hodně posunulo. Ale pořád nám ještě kus chybí do pestrosti jídla. A zdravějších možností. Ne, že by mi z českého jídla nechybělo nic (ach ten český chleba), ale jídlo si tu užívám.
Comments
Post a Comment