V Americe se lyžuje naprosto skvěle, pokud je tedy sníh. V Kalifornii bývá sucho a to se může podepsat i na lyžařské sezóně. Nicméně posledních několik let bylo ve znamení hojných srážek obzvlášť v zimě. A tím pádem na horách sněžilo. Lyžování ale není levná záležitost jako ostatně i všude jinde. V poměru k platu to ale je možná i levnější než v Čechách. Hodně záleží, jaký den v týdnu lyžujete (pondělky bývají výrazně levnější než soboty), jestli není prodloužený víkend (jako Martin Luther King Day nebo Presidents' Day) atd atp. Naopak třeba když byl Superbowl weekend, tak byly lístky na vlek levnější. Výrazně výhodnější je pořídit si seasonal pass. Ten se dá pořídit za cca 650 dolarů (Tahoe Local Pass). Co jsem se dívala tak sezónní jízdenka do Špindlu a dalších areálů je za cca 860 dolarů. Pokud ale kupujete jednorázové jízdenky, vyjde vás den lyžování v USA na cca 140-300 dolarů, což už je výrazně víc, než cca 70 dolarů za jednodenní lyžovačku v ČR.
Plná nadšení z toho, že mi z Čech doputovaly lyže, jsem se těšila na letošní lyžování. Vybavena sezónním passem jsem byla připravená být na horách pečená vařená. Nicméně všechno nakonec dopadlo trochu jinak a já tak mohla otestovat i opačnou stránku věci a to, co se stane, když se zraníte.
Při pádu na lyžích jsem si totiž hned první letošní den lyžování zranila koleno.
A teď co v takovou chvíli dělat? Sama jsem netušila.
V první chvíli mi pomohli náhodní lyžaři, kteří mě viděli spadnout a tušili, že to není dobré. To mi hodně pomohlo se posbírat, i když jsem v tu chvíli ani nevěřila, že vstanu.
Kamarádi už byli o kousek níž u vleku, ale nástupní stranice byla trochu bokem za lesíkem, takže mě neviděli. Pak mi ale pomohli se dostat do blízké občerstvovny, kde část lidí jela trochu party (DJ jim to tam pomáhal rozbalit a navzdory představám o Americe prodávali i alkohol). Tam jsme se jali vymyslet co dál. Jedna varianta byla ski patrol. Ti by mě mohli dát do nosítek a svézt dolů z hory. Možná byste se v USA mohli bát, že se nedoplatíte, ale aspoň v Heavenly (to je jméno lyžařského resortu) byla ski patrol zdarma. Bylo to brané jako služba, kterou už jste uhradili v ceně lístku.
Další možnost bylo se dostat z hory dolů po svých. Zafungoval adrenalin a hrdost a tím pádem jsem usoudila, že to nějak zvládnu. Přece se nenechám nést na nosítkách. Zaměstnanci resortu pomohli vymyslet nejsnazší cestu dolů, kdy jsem zvládla kousek dolyžovat po takovém traverzu a pak mě vzala lanovka dolů z kopce. Kamarádka jela se mnou a pomohla mi se bezpečně dostat až dolů. Pak jsme tedy ještě musely jet třema různými shuttles, abychom se dostaly až zpět do hotelu, ale povedlo se. Paradoxně zbytek skupiny, který zůstal na svahu a lyžoval do zavíračky byl nakonec na hotelu rychleji, než my. Já bych ovšem ale z Kalifornie až do Nevady dost určitě nedojela.
No a zatímco jsem si dala polyžovací sprchu, začala jsem si všímat kolene oteklého jako balón a začala jsem tušit, že to fakt není dobré. O následných zážitcích se zdravotní péčí nejspíš napíšu další díl:D. Já jsem ale každopádně pro tuhle sezónu dolyžovala.
Comments
Post a Comment