Skip to main content

Epizoda 43 - konferenční měsíc

 

Někdy přemýšlím, jak si lidé představují vědeckou práci. Asi je to z vnějšku složité. Pro nás biology je ještě aspoň trochu představitelné, že děláme experimenty v laboratoři v bílých pláštích atd. Trochu zklamáním by asi bylo, že já, ač bioložka, s myšmi moc nepracuju. Věnuju se spíš buňkám, enzymům atd. Slušná část práce je ale plánování experimentů, čtení nejnovější literatury, vyhodnocování výsledků, příprava dat k publikaci, psaní grantů a reportů a další počítačová práce. No a někdy se vyrazí i na vědeckou konferenci, abychom sdíleli aktuální zjištění, navazovali spolupráce a hledali cesty, jak v projektech dál.

Cestování na konference zní rozhodně jako větší zábava, než o jakou ve skutečnosti jde. Jakmile se obrousí novota cestování, stane se z něj spíš vyčerpávající žrout času. Na konferencích typicky není mnoho času na nic jiného, než na práci. Takže klidně můžete být na nejnádhernějším místě na světě, ale moc z něj neuvidíte, protože budete zavření v konferenční hale od brzkého rána do pozdního večera/noci. Nás stydlivé a introvertní se samozřejmě snaží namotivovat k většímu družení, takže konference mají i nějaký společensky program.

Tento měsíc se zrovna vše nakupilo do dokonalé bouře konferencí, sympozií, retreatů, atd. Je to extra náročné, a to i když se vše odehrává po různých místech Kalifornie. Ale je to taky úplná pecka! Zatím nejvíc bodů u mě má retreat Stanfordského Oddělení mikrobiologie a imunologie. Kupa skvělých lidí, špičkových vědkyň a vědců, top v oboru, se sebrala a jela na tři dny do hor poblíž hranice s Nevadou. A mě přibrali s sebou! No dobře, to zní, že jsem se tam snad s nimi ocitla náhodou, ale ne, poctivě jsem se přihlásila a prezentovala výsledky práce sebe a svých kolegů.

U těch lidí, kteří jsou na špičce svého oboru, člověka překvapí, jak jsou lidští a přátelští. Žádná namyšlená ega, lidé milí a otevření. Jasně, není to jen všechno růžové a nějaká politika tam taky funguje, ale zase kde ne. Je ale úžasné pozorovat, že stejně jako doktorandi a postdoci sdílí svoje výzkumné trable a hledají řešení, podobně je sdílí i velcí profesoři a klidně si nechají dát zpětnou vazbu od skupiny studentů a berou ji vážně. Nikdo se netváří, že ví všechno nebo že se nemůže plést. Tím, že pro mě je mikrobiologie pořád trochu nová, jsem obzvlášť ocenila možnost brainstormovat nápady a získat zpětnou vazbu od takových lidí jako Justin Sonnenburg. Dobře, to asi lidem mimo obor tolik neřekne, ale pro mě je to něco jako pro jiné se potkat s Taylor Swift :D.

Z konferencí typicky odjíždím fyzicky unavená, ale namotivovaná a nakopnutá k dalšímu výzkumu. Už se nemůžu dočkat, až budu mít zase víc času v laborce, abych mohla některé nové teorie ověřit v praxi. Věda je láska!

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...