Skip to main content

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

 

Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo?

Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma.

S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a češi se asi otřesou při myšlence přelévání piva z džbánu do sklenic a absence velké pivní čepice, ale tenhle americký postup má svoje důvody i svoje kouzlo, když mu dáte šanci.

Především se v amerických hospodách nejčastěji objednává a platí na baru. Kdybyste si tedy měli pro každou sklenici jít na bar, naběhali byste se za večer hodně:). Objednávání po celých džbánech tedy usnadňuje proces a omezuje počet cest na bar. Stačí, když se za večer prostřídáte a každý tak ve finále jde na bar třeba jednou, dvakrát...

Zároveň ale fungují ve skupině zajímavé mechanismy sdílení piva. Vysvětloval mi to americký antropolog (aneb na koho narazíte v baru poblíž Stanfordu...). Ve skupině lidí v americké hospodě jsou si všichni velmi dobře vědomí, kdo už ostatní svým džbánem piva pohostil a kdo se naopak k tomu nemá. Aby člověk nebyl považovaný za vyžírku nebo asociála, měl by dodržovat pravidla pivních rituálů a pohoštění pivem ostatním vracet. Nesluší se si sám nalít z cízího džbánu, vždycky to je v rukou "hostitele", který konkrétní džbán platí - samozřejmě takový hostitel i může říct ať si nalíváte podle chuti, ale vždycky o tom rozhoduje. A ve finále byste měli na konci večera skončit cca s tím, že jste vypili tolik, kolik jste i zaplatili s příjemným pocitem vzájemné sounáležitosti, že jste se vzájemně pohostili.

A pro lidi z Čech ještě asi zcela šokující tečka na závěr - kolik tu stojí pivo? Nejčastěji kolem osmi dolarů za onen necelý půllitr tj. asi 180 korun. Džbán je třeba za 28-30 dolarů, vyjde tedy cenově výhodněji. K cenám je ale samozřejmě ještě třeba připočítat daň a spropitné, protože to se k ceně připočte až ve finále.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 41 - Galentine's - Valentine's

  O Valentýnu se v Čechách často mluví jako o komerčním americkém svátku, a kdekdo se proti němu vymezuje. Vždyť máme přece první máj a rozkvetlé třešně! Nicméně i tak jsem byla zvědavá, jak se Valentýn slaví v USA. Loni jsem ho tak trochu prošvihla, tak to bylo třeba napravit a utřídit si pozorování. Klasické slavení Valentýna je v párech. To je asi ta klasika, která dorazila i do Čech. Že letos vyšel na středu věcem nepomohlo, ale i tak se dala aspoň nějaká romantická večeře zvládnout. Dávají se dárky apod. Už několik týdnů před samotným svátkem spolehlivě rozpoznáte, že se blíží, podle obrovského nárůstu růžovosti při vstupu do každého supermarketu. Můžete si vybrat ze všemožných pugétů, bonbonier a dalších dárků pro svou drahou polovičku. O čem se ale v Evropě tolik nemluví jsou další dvě možnosti oslavy Valentýna. Jedno je Galentine's = od slova gals (holky, kámošky). Pokud zrovna nejste v páru, nebo z nějakého důvodu nemůžete trávit čas společně, můžete se ocitnout právě na t...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 44 - kempování

  Nedávno jsem vyrazila s Američany kempovat. Byl to zajímavý zážitek, zjevně se tu provádí velmi různorodé typy kempování. Já znám z Čech víceméně takové to vodácké, se spaním na pěnových karimatkách, opíkáním špekáčků atd. anebo podobně i na Korsice, když jsme chtěli ušetřit za ubytování. Tam se jen špekáčky vymění za korsické sýry, bagety a víno. V Kalifornii to ale nejspíš chodí jinak. Místo na táboření bylo třeba dopředu rezervovat, na danou lokaci je to typicky třeba udělat i šest měsíců dopředu, pokud máte zájem o konkrétní datum. To ale vede k tomu, že lidé často rezervují a pak nemůžou jet a ruší to na poslední chvíli. Takže se můžete zapsat i na maillist, kde vám v případě takového zrušení rezervace dají vědět a vy můžete vyrazit. Samozřejmě ale musíte být víc flexibilní a brát, co je. Jak takové tábořící místo v přírodní rezervaci vypadá? No je po americku kus větší, než bychom si představili z vodáckých tábořišť u Vltavy. Každé místo má svoje parkovací místa, a spoustu ...