Epizoda 34 - roadtrip 2, Solvang a co všechno lidi ve světě považují za evropské

 

Na západním pobřeží Ameriky jsme přenocovali v naprosto fascinujícím městečku jménem Solvang. Doporučil nám ho sice američan, ale sliboval autentické Dánsko. Přiznám se, že jsem v Dánsku nikdy nebyla (on tedy ostatně taky ne), ale jsem si dost jistá, že se od Solvangu liší. Zároveň ale musím přiznat, že i tak mě návštěva tohoto městečka bavila. Na rozdíl od většiny amerických obcí totiž mělo nějaký charakter.

Po roce 1850 sem začali přicházet emigranti z Dánska, kteří na začátku 20. století založili i školu a kostel. Až ve čtyřicátých letech se ale rozmohl "dánský" styl architektury a začali si stavět mlýny, které sice jako mlýny nesloužily, ale dodaly charakter. Začal to a zpropagoval to tam jistý pán Sorensen, jehož jméno může mást, ale pocházel z Nebrasky. Takže asi tak...

Domy tu mají jakési pseudohrázdění, ale jsou po americku z papundeklu. Teda z dřevotřísky či z čeho to staví ty svoje domy. Vytvořily tedy nějakou americkou představu autentického Dánska, která ale docela určitě Dánsku neodpovídá. Je ale fakt, že se v Solvangu daly sehnat různé evropsky chutnající radosti, včetně klobásy s kysaným zelím nebo třeba aebleskiver nebo skutečného chleba. Každopádně turisti jezdí, takže všechno je v pořádku.

Ráno jsme posnídali aebleskiver a vydali se dál přes Santa Barbaru do L.A. Po cestě jsem se ale dozvěděla od svých asijských společníků, jak je to v Evropě skvělé, ač tam nikdy nebyli, a jak milují všechno evropské. Korejský kamarád mi vysvětlil, že Praha je považovaná v Koreji za nejromantičtější město vůbec. Dokonce víc romantické než Paříž! A proto v Praze taky potkáte tolik korejců, kteří jsou na svatební cestě. Populární je v Koreji také údajně "španělské latté", ačkoliv moc netuším, co to znamená a Španělsko není úplně známé svojí kávou. Při mé návštěvě Španělska jsem si sice pochutnala na skvělém jídle a víně, ale kávově jsem trpěla. Tak nevím... 

Kamarádka z Indie mi zase vyprávěla, že tu Evropu musí navštívit, že je to úplně jiné a hrozně magické. Je ale pravda, že body získávám tím, že Česko nebylo koloniální mocnost, Brity moc ráda nemá. 

Při zástavce v Santa Barbaře na nás dýchlo Portugalsko s barevnými kachličkami na budovách. Pak indka uvařila italské špagety (rajčatová omáčka měla poměr česneku a rajčat jedna k jedné a přišlo do ní i trochu garam masaly), dali jsme si skleničku kalifornského vína a šli spát. So European...