Epizoda 33 - road trip 1

Půlka laborky se vydala na konferenci a dovolené, a tak jsme se zbylými členy labu a s posvěcením šéfa vyrazili na prodloužený víkend do LA. Kromě přestupu na letišti kdysi před lety jsem v LA nikdy nebyla, takže jsem byla zvědavá. Zároveň cesta kolem pobřeží slibovala působivé výhledy.

Z původního plánu jet po "scenic highway" číslo 1 ale bohužel sešlo, protože po zimních bouřích je ještě stále jeden úsek neprůjezdný. Nicméně jsme vyrazili s obědovou pauzou v Monterey. Krásné městečko známé i ze seriálu Big little lies (doporučuju) nezklamalo a nabídlo nádherné výhledy na oceán, pláže a útesy. Pak jsme ale bohužel pokračovali vnitrozemím, kde se teploty blížily ke čtyřicítkám, takže kromě zastávky na WC na benzínce jsme radši pokračovali bez dalších pauz až do napojení se na onu vytouženou jedničku.

Je to sice nazvané highway 1, ale na rozdíl od běžné silnice ve městě, která má klidně čtyři nebo pět pruhů v každém směru, disponuje většinou jen jedním pruhem. Maximálně v nějakých kopcích nebo širších místech se přidá druhý. Za to se vine podél pobřeží a odměn za delší jízdní čas máte hned několik. Od oceánu je příjemná teplota, takže i uprostřed heatwave je tam cca 20-25 stupňů, což jsme dost ocenili. Zároveň je každá zastávka na cestě zážitek s výhledem.

Jednu ze zastávek si ale budu pomatovat dlouho, protože to bylo jak ze špatného filmu. V nádherném parku nad útesy jsme narazili na fotku mladé ženy se svíčkami okolo. Mysleli jsme si naivně, že se jednalo o nějakou nehodu, kdy uklouzla a spadla dolů. Pak jsme si všimli nápisů Justice for Kristin (shoda jmen čistě náhodná). Vyšlo najevo, že na nedalekém univerzitním campusu zmizela v devadesátých letech studentka. A že teprve nedávno její vraždu vyřešili a chytili vraha. Více zde. Pamětní místo tedy vytvořili na její památku. Uff. Jako z amerického filmu...

Trochu otřesení jsme pokračovali dál.

Nocovali jsme v Solvangu, což je pozoruhodné městečko, které založili emigranti z Dánska. A jak to vypadá, když si američani myslí, že jsou hrozně evropští, vám napíšu příště:)

Comments

Epizoda 31 - co bych si přála, aby mi někdo před odletem poradil

S odstupem přemýšlím, co bych si byla bývala přála, aby mi někdo poradil dopředu: - sbalit české koření - tady ho prodávají jen v obřích baleních a navíc některé druhy se špatně shání. Třeba takový kmín. Kmínem se tu rozumí spíš římský kmín a do chleba prostě potřebujete ten správný český. - zkontrolovat platnost dokladů - a ty, které brzo končí, radši vyměnit. - zajistit si přístup k datové schránce - a ověřit, že funguje. Sice jsem si ho před odletem zařídila, ale přihlašovala jsem se až v USA a nefungovalo mi to. - zkontrolovat platnost platebních karet - protože řešit výměnu na dálku není žádná sranda. - zažádat si o SSN dopředu online - člověk pak má 45 dní na dojití na pobočku a může to proces urychlit - být na sebe hodná - prvních pár měsíců je člověk zahlcený a neměl by od sebe čekat mnoho. - radši si připlatit za hezčí bydlení, první měsíce jsou těžké i tak a je fajn mít balzám na duši, když přijdete do hezkého domova - poohlédnout se dopředu po sportovních a jiných aktivitá

Epizoda 36 - výročí

Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký. Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe. Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postar

Epizoda 21 - velikosti oblečení a obezita

Následující příspěvek obsahuje triggers týkajících se váhy, tak ho klidně raději přeskočte. O Americe se v Čechách dozvíte kde co. Třeba jak jsou američani tlustí. Že se nevejdou do dveří, jezdí na elektrických vozících kvůli své obezitě atd. Těšila jsem se, že se jednou v životě budu cítit jako modelka, když přijedu s normální evropskou velikostí. A oni jsou v Bay area všichni jako z katalogu, extrémně fit a hubení. Stanford samozřejmě rozhodně není nějaký reprezentativní vzorek Ameriky. Bohužel, bohudík? Mysleli byste si, že když všude jezdí auty, nějak se to projeví, ale asi se to dostatečně kompenzuje ježděním na kole, cvičením, zdravou stravou apod. Zdravou stravou? Čtete správně! Tady je v každé restauraci na výběr z několika výborných salátů (na rozdíl od Čech). Stálice jsou kale (česky myslím kadeřávek), avokádo, quinoa, bylinky... Saláty umí dochutit, jasně dressing přidá nějaké voltíky, ale každého pak ty saláty výrazně víc baví jíst, když to není jen nakrájená zelenina, al

Moje Amerika

Search This Blog