Epizoda 33 - road trip 1

Půlka laborky se vydala na konferenci a dovolené, a tak jsme se zbylými členy labu a s posvěcením šéfa vyrazili na prodloužený víkend do LA. Kromě přestupu na letišti kdysi před lety jsem v LA nikdy nebyla, takže jsem byla zvědavá. Zároveň cesta kolem pobřeží slibovala působivé výhledy.

Z původního plánu jet po "scenic highway" číslo 1 ale bohužel sešlo, protože po zimních bouřích je ještě stále jeden úsek neprůjezdný. Nicméně jsme vyrazili s obědovou pauzou v Monterey. Krásné městečko známé i ze seriálu Big little lies (doporučuju) nezklamalo a nabídlo nádherné výhledy na oceán, pláže a útesy. Pak jsme ale bohužel pokračovali vnitrozemím, kde se teploty blížily ke čtyřicítkám, takže kromě zastávky na WC na benzínce jsme radši pokračovali bez dalších pauz až do napojení se na onu vytouženou jedničku.

Je to sice nazvané highway 1, ale na rozdíl od běžné silnice ve městě, která má klidně čtyři nebo pět pruhů v každém směru, disponuje většinou jen jedním pruhem. Maximálně v nějakých kopcích nebo širších místech se přidá druhý. Za to se vine podél pobřeží a odměn za delší jízdní čas máte hned několik. Od oceánu je příjemná teplota, takže i uprostřed heatwave je tam cca 20-25 stupňů, což jsme dost ocenili. Zároveň je každá zastávka na cestě zážitek s výhledem.

Jednu ze zastávek si ale budu pomatovat dlouho, protože to bylo jak ze špatného filmu. V nádherném parku nad útesy jsme narazili na fotku mladé ženy se svíčkami okolo. Mysleli jsme si naivně, že se jednalo o nějakou nehodu, kdy uklouzla a spadla dolů. Pak jsme si všimli nápisů Justice for Kristin (shoda jmen čistě náhodná). Vyšlo najevo, že na nedalekém univerzitním campusu zmizela v devadesátých letech studentka. A že teprve nedávno její vraždu vyřešili a chytili vraha. Více zde. Pamětní místo tedy vytvořili na její památku. Uff. Jako z amerického filmu...

Trochu otřesení jsme pokračovali dál.

Nocovali jsme v Solvangu, což je pozoruhodné městečko, které založili emigranti z Dánska. A jak to vypadá, když si američani myslí, že jsou hrozně evropští, vám napíšu příště:)

Comments

Epizoda 41 - Galentine's - Valentine's

O Valentýnu se v Čechách často mluví jako o komerčním americkém svátku, a kdekdo se proti němu vymezuje. Vždyť máme přece první máj a rozkvetlé třešně! Nicméně i tak jsem byla zvědavá, jak se Valentýn slaví v USA. Loni jsem ho tak trochu prošvihla, tak to bylo třeba napravit a utřídit si pozorování. Klasické slavení Valentýna je v párech. To je asi ta klasika, která dorazila i do Čech. Že letos vyšel na středu věcem nepomohlo, ale i tak se dala aspoň nějaká romantická večeře zvládnout. Dávají se dárky apod. Už několik týdnů před samotným svátkem spolehlivě rozpoznáte, že se blíží, podle obrovského nárůstu růžovosti při vstupu do každého supermarketu. Můžete si vybrat ze všemožných pugétů, bonbonier a dalších dárků pro svou drahou polovičku. O čem se ale v Evropě tolik nemluví jsou další dvě možnosti oslavy Valentýna. Jedno je Galentine's = od slova gals (holky, kámošky). Pokud zrovna nejste v páru, nebo z nějakého důvodu nemůžete trávit čas společně, můžete se ocitnout právě na t...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak. Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 44 - kempování

Nedávno jsem vyrazila s Američany kempovat. Byl to zajímavý zážitek, zjevně se tu provádí velmi různorodé typy kempování. Já znám z Čech víceméně takové to vodácké, se spaním na pěnových karimatkách, opíkáním špekáčků atd. anebo podobně i na Korsice, když jsme chtěli ušetřit za ubytování. Tam se jen špekáčky vymění za korsické sýry, bagety a víno. V Kalifornii to ale nejspíš chodí jinak. Místo na táboření bylo třeba dopředu rezervovat, na danou lokaci je to typicky třeba udělat i šest měsíců dopředu, pokud máte zájem o konkrétní datum. To ale vede k tomu, že lidé často rezervují a pak nemůžou jet a ruší to na poslední chvíli. Takže se můžete zapsat i na maillist, kde vám v případě takového zrušení rezervace dají vědět a vy můžete vyrazit. Samozřejmě ale musíte být víc flexibilní a brát, co je. Jak takové tábořící místo v přírodní rezervaci vypadá? No je po americku kus větší, než bychom si představili z vodáckých tábořišť u Vltavy. Každé místo má svoje parkovací místa, a spoustu ...

Moje Amerika

Search This Blog