Jak jsme slavili Den nezávislosti?
Díky bohu nebylo třeba odrazit invazi mimozemšťanů, takže jsme mohli v klidu vše oslavit. S kamarády jsme zašli na vynikající korejské jídlo a vyrazili na koncert s ohňostrojem. Celá akce probíhala v amfiteatru poblíž a lístek na ni stál asi 30 dolarů. Dal se pořídit i levněji, ale pak jste si museli zajistit sezení sami na takovém plácku za sedačkami. Buď tedy donést židličky s sebou nebo deku, nebo si na místě pronajmout. My jsme ale byli pohodlní, a tak jsme si připlatili a měli to bez starostí.
Čekala jsem trochu větší divočinu, ale bylo to velmi poklidné. Zaparkovali jsme asi 20 minut pěšky u Costco (místní Makro). Nejdřív jsem se divila, že mají 4.července otevřeno, ale ukázalo se, že nám jen spousta lidí ukradla nápad a jdou na stejnou akci jako my. Čím blíž k amfiteátru, tím větší dav lidí.
I fronta ale probíhala po americku = velmi organizovaně. Předbíhání bylo minimálně, všichni se řadili do fronty. Jediný, kdo čas od času předběhl, byli asiati, kteří nemluvili anglicky. Nebo to aspoň předstírali:D Bavilo mě ale i pozorovat, jak na to reagovali místní - velmi milým způsobem je upozornili. Probíhalo to asi takhle: "Dobrý den, jak se vám daří? Dneska je ale krásné počasí, dobře nám to vyšlo. Nezlobte se, asi jste si nevšimli, ale tady stojí lidi ve frontě, její konec je až támhle. Je to otrava, ale všichni si musíme vystát frontu."
Představila jsem si české nasupené výrazy, případně pasivně agresivní poznámky typu: "No jó, někomu se nechce čekat..." případně přímo okřiknutí: "Nepředbíhej!"
Po vystání fronty nastalo další americké specifikum - clear bag policy. To tu praktikují na větších akcích, hlavně sportovních utkáních či koncertech. V zásadě se jedná o to, že jako bezpečnostní opatření můžete dovnitř jen s průhlednou taškou určité velikosti. Proto má každý místní doma podobnou tašku či batůžek z pevného ale průhledného plastu. Stále podobnou tašku nevlastním, ale nakonec jsme se s napomenutím (ovšem tím americkým, takže milým) dostali dovnitř.
Koncert měl dvě části a postupně stupňoval. Hráli různé písně, začínalo se samozřejmě hymnou. Padla taky Aretha Franklin nebo Downtown. Zaujala mě skladba oslavující ozbrojené síly. Má pasáže věnované každé odnoži americké armády. Před jejím zahráním tak moderátor vyzval lidi, kteří sloužili vždy v daném typu armády, aby při té jejich sekci povstali. Lidé to i skutečně udělali a dostalo se jim velkého potlesku a poděkování. Američané si zkrátka své armády váží.
Vše vyvrcholilo mega ohňostrojem o třech sekcích. První byla doprovázená hudbou ze Star Wars, to jsem se trochu musela smát. Ale ohňostroj byl famózní. Já vím, zvířata trpí, ekologie atd., ale já si prostě nemůžu pomoct, já ty ohňostroje miluju.
Zajímavé taky bylo, že jakmile vybouchla poslední rachejtle a dozněl poslední tón. Všichni se okamžitě zvedli a vystřelili ven. Rozhodně to proběhlo výrazně rychleji než v ČR. Žádné prožití dozvuku nebo klidné odcházení. Každý ví, že se okamžitě ucpou silnice v okolí, protože každý přijel autem. Takže je potřeba být rychlý!
Comments
Post a Comment