Zlí jazykové tvrdí, že američani moc nechodí a všude jezdí autem. Ne, že by to částečně nebyla pravda. Ale není to až takové jednoduché. Dneska ale chci napsat něco o tom, jak se to v Americe má s chodníky. V Bay area se docela objevují, ale najdete je hlavně v centru městeček. Mezi San Franciscem a San Jose se po trase vlaku (Caltrainu) nachází spousta městeček jako Palo Alto, Menlo Park, Stanford, ale třeba i Redwood City, Mountain View a spousta dalších. Každé z nich má svoje centrum, tzv. downtown. V tom se nachází obchody, restaurace atd. Hezky jedna vedle druhé, konkurence nekonkurence. Žádné rozložení do širší oblasti. Takhle je to prostě pohodlné. Zároveň v takové oblasti se chodníky i přechody normálně vyskytují.
Jakmile ale vykročíte kousek dál (pár ulic-bloků), chodníky začnou postupně mizet. Nejdřív postupně - pár domů je před sebou má, ale pár zas ne. Až zmizí úplně a chodci jdou prostě po okraji silnice. Vzdálenosti jsou tu skutečně dechberoucí, a tak k přepravě skutečně lidi používají spíš kola nebo auta. Kamarádi, kteří bydlí "kousek" ode mě, bydlí dvacet minut pěšky. Se svojí zarputilou potřebou chodit tedy jsem trochu exot. Je ale třeba říct, že místní chodí na procházky. Poblíž je vycházková trasa, kde narazíte na místní, kteří si pravidelně každý den jdou obejít svůj okruh. Rozpoznáte je snadno - jsou oblečeni do sportovního, je to přece jasně sportovní aktivita...
Americké chodníky jsou taky tak nějak příjmnější, než ty evropské. Žádné kočičí hlavy, žádné malé dlaždičky. Buď asfalt, nebo veliké dlaždice. V mém okolí je to nejčastěji ta druhá varianta. A zajímavost na závěr - víte, co se stane, když se časem dlaždice vůči sobě pohnou a hrana některé začne vyčnívat? Aby se nikdo nezranil nebo nezakopl, přijde někdo s bruskou a normálně tu dlaždici obrousí až do hladka, aby neměla vyčnívající hranu. Oceníte to obzvlášť za tmy, když kvůli chabému osvětlení ulic nevíte, kam šlapete.
Comments
Post a Comment