Blackout ale připomněl důležitou věc - tady fakt nejsem v Evropě. Člověk zjistí, kolik věcí bere jako automatické, ale nejsou. Třeba dobře udržovaná infrastruktura rozvodné sítě. Já vím, je tam pořád prostor pro zlepšení. Ale člověk nemusí moc myslet na to, co si počít při nedostatku energií.
Začala jsem si taky uvědomovat, že tady je prostě třeba být připravená na různé výpadky apod. Nakoupila jsem tedy powerbanky, zásobu vody a nějakých trvanlivých potravin, pro případ nouze. Prověřila dostatek baterek a taky knih v Kindle. Dávám si pozor, abych telefony ideálně měla co nejvíc nabité. Sleduji předpověď počasí a beru to vážně.
Při poslední vichřici nám sice elektřina nevypadla, ale za to nám vzala přístřešek nad schodištěm. Na opravu stále čekáme, protože paní domácí se vyznačuje mnoha věcmi, ale akčností a snahou zajistit opravy věcí opravdu ne.
Jak se zima překlápí do jara, otepluje se, vichřice ustávají a lijáky taktéž. Koryto potoka už začíná být zas prázdnější. Tak uvidíme, co přijde dál. Blíží se fire season - sezóna požárů. Jen doufám, že vydatné deště zvládly nasytit půdu dostatečně, aby to letos nebylo nijak dramatické.
Comments
Post a Comment