Jaro? Jaképak jaro, když sotva skončil leden..
To by platilo v Čechách. Tady ale po měsíci intenzivních dešťů začala přes den stoupat teplota na cca 17 stupňů (Celsia). A navzdory tomu, že v noci je pořád kolem nuly, se příroda začala probouzet. Okamžitě se zazelenala tráva, ale k mému překvapení začaly i pučet stromy, rašit kytky, kvést pomerančovníky.
Jak se konečně po těch několika měsících (skoro) uzdravil můj čich, mohla jsem najednou cítit krásné vůně jara. Obzvlášť ty kvetoucí citrusové stromy jsou naprosto opojné a voní nádherně. Začala jsem si svůj nově nabytý čich hrozně užívat.
Místní se stále i v noci a s teplotami kolem bodu mrazu nebo těsně pod ním tváří, že tady žádná zima není a nebyla. Ale příroda se nenechá ošálit.
Předevčírem jsem na cestě domů potkala kojota. Mají teď období říje. Několikrát jsem je slyšela výt, ale namlouvala jsem si, že se mi jenom zdá, že by byli tak blízko. Přece uprostřed zástavby nebudou pobíhat divocí psi.. Když jsem si v mírné obavě začala studovat varovnou ceduli a studovala, jak se chovat při setkání s kojotem, ukázal mi starší pán na procházce, že kojot zrovna pobíhá kousek od nás. Fascinovaně jsem koukala, jak se kojot (nebo kojotice? kojotka?) prochází mezi stromy a po trávníku. Potkat ho-ji v noci, asi bych se bála, ale takhle za slunečného dne, s víc lidmi okolo, jsem na strach zapomněla a jen se dívala.
Přiroda se probudila, není o tom pochyb. Já se ale teplého kabátu nejspíš ještě nějakou dobu nevzdám.
Comments
Post a Comment