Skip to main content

Epizoda 14 - jak si Stanford značí svoje teritorium

 Všechno hodně Stanford. Je nejspíš heslo, kterým se řídí univerzitní oddělení PR. Cokoliv co jde vidět, musí hrdě nést jméno univerzity. Stále nacházím nová a nová překvapivá místa, kde se logo a jméno vyskytují. Na cedulích u cesty to nikoho nevzrušuje. Na rohožkách univerzitního bydlení už mi to přišlo trochu překvapivé, ale dobře, každý den si tamější obyvatelé můžou otřít boty do rohožky s logem. Co mě ale dostalo jsou kanály. Ano, kanály. Univerzita totiž má svoje dekly na kanály, které hrdě hlásají, komu patří. Co přijde příště?

Mimo to se samozřejmě bez velkého přičinění stávám postupně majitelkou dalších a dalších předmětů s logem univerzity i já. Už mám termotašku, plátěnou tašku, placky, šňůrku na krk, propisky, tužky, sešit, desky, tričko, softshell bundu... Podle avizovaných vánočních dárků tam ještě brzy přibudou pecky (další varianty byly čepice a batoh, loni byla třeba kovová láhev na vodu). Takové předměty s logem Stanfordu se dají pořídit i v univerzitním obchodě - link zde. Nicméně stačí taky otevřít pusu a lítají vám do ní pečení holubi zadarmo.. Pokud to bude pokračovat tímhle tempem, aspoň zaplním svoje docela prázdné úložné prostory. A jednou nebudu odjíždět se dvěma kufry, ale zaplněnou dopravní lodí.

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

Epizoda 24 - čemu se snadno odvykne

  - komentování cizích lidí a dávání nevyžádaných rad - je něco, co tady (skoro) není. Uvědomila jsem si to, když jsem poprvé po pěti měsících slyšela pasivně agresivní komentář od pána na procházce. Ťukala jsem si něco v mobilu a on své choti nahlas sděloval, jak je to strašné, že se dneska všichni jenom dívají do mobilů místo toho, aby obdivovali okolí. Okamžitě ve mně vyvstanul spravedlivý hněv - já přece nejsem na procházce, jdu do práce stejnou trasou jako každý den, a potřebuju akutně vyřídit pracovní věc... A pak jsem si uvědomila, že tyhle obvinění, na která vlastně nemáte jak reagovat, úplně zbytečně kazí den. A že jsem si jim už strašně odvykla. Protože tady na ně fakt nenarazíte, až tedy na extrémní výjimky. Zatímco v Čechách se to děje všude a pořád. Ve spoustě případů asi úplně nevědomky, protože jsme si to už zaryli pod kůži jako normální. - tlačenicím - tohle může být dost ovlivněné tím, kde žiju, ale lidi se tu na sebe nemačkají. Každý má okolo sebe neviditelnou, al...
Post a Comment
Read more

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...
2 comments
Read more

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...
3 comments
Read more