Epizoda 9 - kolo

 

Předchozí obyvatelka mého bydliště mi nechala i své staré kolo. Asi že měla pocit, že jsem byla neobyčejně vstřícná na americké poměry a chtěla to nějak kompenzovat. Asi. Tak mi nabídla svou historickou mašinu.

Jako bylo to skvělé, mít aspoň něco už od začátku. Ale kolo je to vskutku výstřední. V Čechách jsem od malička jezdila na kvalitním horském kole. Na výlety, po single tracks atd. Asi jsem spíš opatrný jezdec, ale ježdění "na techniku" mě bavilo. Nikdy jsem taky kolo pořádně nepoužívala jako dopravní prostředek. Až tady.

Poslední vzpomínky, které jsem na tenhle typ kola měla, nebyly super. Jedná se totiž o tzv. furtošlap. Takže nemá ruční brzdy, ale brzdíte jen šlapkou dozadu. Takže se nemůžete moc rozohnit, a máte brzdnou dráhu jako kamion. Zároveň kolo nemá přehazovačku, takže to musíte odmakat. Naposled jsem na podobném kole seděla někdy v cca osmi letech, kdy jsem nemohla zabrzdit, a nakonec z kola spadla, měla jsem otřes mozku a strávila několik dní v nemocnici. Největší příkoří ale samozřejmě bylo, že jsem nedostala noční košili ale pyžamo. A že jsem tam byla sama na pokoji s pěti dalšími dětmi, a přijít za mnou rodiče mohli jen jednou za den. Ale nějak jsem se naučila se svým exkluzivním vozidlem fungovat a neklást mu za vinu svoje staré zážitky.

Kalifornie je taky docela prašná, takže když kolo necháte stát, řetěz je hned plný prachu. Sluníčko rychle zničí všechny textilie, takže praktický košík na nákup byl už se zteřelými popruhy. Nic z toho není dealbreaker, ale na komfortu to nepřidá.

Stanford má tu výhodu, že je celý víceméně placka. Takže i s takovým parádním kolem, které teď mám, dojedete na spoustu mít, kam by vám to pěšky nebo MHD trvalo hodinu nebo víc. Ale ve výsledku potřebuju tohle do budoucna vyřešit. Univerzita se vám v tomhle taky snaží pomoct, takže univerzitní obchod s koly a doplňky k nim je tak trochu nastavený jako servis. A zároveň na kole jezdí všichni, takže všude jsou stojany na kola, jízdní pruhy atd. Ale moc dlouho to s tím svým strojem táhnout nemůžu. Jak tedy dál jezdit?

Zatím nevím jak - autem, elektrokolem, silničním kolem, elektrickou koloběžkou? Je super, že se člověk přirozeně víc hýbe, o to bych asi nechtěla přijít. Ale po x hodinách v laborce, chce člověk doopravdy ještě promrznout na kole a odmakat si to fyzicky? Zároveň, musím říct, že se ve spoustě situací necítím úplně bezpečně a jízda na kole je sice lepší než jít pěšky, ale slavné to také není. Ale o tom třeba někdy příště...