Skip to main content

Epizoda 8 - kafe

 

Základní palivo vědy je bezesporu káva. Už jsem tedy slyšela o vědcích a vědkyních, kteří kávu nepijí, ale podle mě je to urban legend..

Nikdy jsem nepovažovala kávu v Praze za nějak výjimečnou. Až na dovolených jsem pochopila, že vlastně máme kafe skvělý. Aspoň teda v letenských kavárnách:) Po přesunu do Kalifornie jsem si ale bolestivě musela přiznat, že jediný dobrý kafe, který seženu, bude nejspíš to, který si sama udělám. Ať se snažim, jak se snažim, tak ne a ne narazit na nic, co by se aspoň blížilo flat white z Letné.

Teď to asi zní, že jsem kávový snob. Nechápejte mě špatně, já nakonec vypiju (skoro) jakékoliv kafe. Ale jen to fakt dobré přináší kromě kofeinového rauše i potěšení a zážitek. Zatím nejblíž k dobré kávě je Coffeebar ale nevýhoda je, že mají i o víkendu otevřeno jen do dvou a většinou si na kafe docela počkáte. Ještě jsem slyšela o obstojném Verve coffee, ale to je (až) v Palo Altu, takže trochu z ruky.

Kávovar v našem break room v laborce je radši vypnutý a odstavený, protože káva z něj není pitelná.

Na další háček narazíte i při nákupu kávy. Jsem teda čistý amatér, ale americký dark roast je hnus. Přepálené tfuj. Takže jestli po něčem jít, tak po méně přepálených zrnech. Zatím tedy mám french press, ale musím dál hledat dobrý zdroj zrn a taky sehnat dobrý mlýnek. Ideální by byla moka konvička, ale tu bohužel nezvládám zdravotně (složitý příběh). Takže V60 nebo ten french press to jistí.

Našince taky možná zarazí velikost kelímků. I ty nejmenší kávy jsou tu totiž velké. Pokud se chcete přiblížit kávě tak, jak ji znáte, nejlepší je zvolit nejmenší velikost a přidat si tam nějaký ten shot espressa navíc. 

Hledání dobrých kaváren ale nevzdávám. Slyšela jsem, že člověk by měl mít kromě vědy taky nějaké hobby:)


Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 24 - čemu se snadno odvykne

  - komentování cizích lidí a dávání nevyžádaných rad - je něco, co tady (skoro) není. Uvědomila jsem si to, když jsem poprvé po pěti měsících slyšela pasivně agresivní komentář od pána na procházce. Ťukala jsem si něco v mobilu a on své choti nahlas sděloval, jak je to strašné, že se dneska všichni jenom dívají do mobilů místo toho, aby obdivovali okolí. Okamžitě ve mně vyvstanul spravedlivý hněv - já přece nejsem na procházce, jdu do práce stejnou trasou jako každý den, a potřebuju akutně vyřídit pracovní věc... A pak jsem si uvědomila, že tyhle obvinění, na která vlastně nemáte jak reagovat, úplně zbytečně kazí den. A že jsem si jim už strašně odvykla. Protože tady na ně fakt nenarazíte, až tedy na extrémní výjimky. Zatímco v Čechách se to děje všude a pořád. Ve spoustě případů asi úplně nevědomky, protože jsme si to už zaryli pod kůži jako normální. - tlačenicím - tohle může být dost ovlivněné tím, kde žiju, ale lidi se tu na sebe nemačkají. Každý má okolo sebe neviditelnou, al...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...