Základní palivo vědy je bezesporu káva. Už jsem tedy slyšela o vědcích a vědkyních, kteří kávu nepijí, ale podle mě je to urban legend..
Nikdy jsem nepovažovala kávu v Praze za nějak výjimečnou. Až na dovolených jsem pochopila, že vlastně máme kafe skvělý. Aspoň teda v letenských kavárnách:) Po přesunu do Kalifornie jsem si ale bolestivě musela přiznat, že jediný dobrý kafe, který seženu, bude nejspíš to, který si sama udělám. Ať se snažim, jak se snažim, tak ne a ne narazit na nic, co by se aspoň blížilo flat white z Letné.
Teď to asi zní, že jsem kávový snob. Nechápejte mě špatně, já nakonec vypiju (skoro) jakékoliv kafe. Ale jen to fakt dobré přináší kromě kofeinového rauše i potěšení a zážitek. Zatím nejblíž k dobré kávě je Coffeebar ale nevýhoda je, že mají i o víkendu otevřeno jen do dvou a většinou si na kafe docela počkáte. Ještě jsem slyšela o obstojném Verve coffee, ale to je (až) v Palo Altu, takže trochu z ruky.
Kávovar v našem break room v laborce je radši vypnutý a odstavený, protože káva z něj není pitelná.
Na další háček narazíte i při nákupu kávy. Jsem teda čistý amatér, ale americký dark roast je hnus. Přepálené tfuj. Takže jestli po něčem jít, tak po méně přepálených zrnech. Zatím tedy mám french press, ale musím dál hledat dobrý zdroj zrn a taky sehnat dobrý mlýnek. Ideální by byla moka konvička, ale tu bohužel nezvládám zdravotně (složitý příběh). Takže V60 nebo ten french press to jistí.
Našince taky možná zarazí velikost kelímků. I ty nejmenší kávy jsou tu totiž velké. Pokud se chcete přiblížit kávě tak, jak ji znáte, nejlepší je zvolit nejmenší velikost a přidat si tam nějaký ten shot espressa navíc.
Hledání dobrých kaváren ale nevzdávám. Slyšela jsem, že člověk by měl mít kromě vědy taky nějaké hobby:)
Comments
Post a Comment