Na campusu jsem se stihla projít ještě před tím, než mě skolil covid. Ale po návratu mezi lidi ho samozřejmě objevuju dál. A jak to tedy na Stanfordu vypadá?
Co vám budu povídat, úplné peklo...:D Spousta palem, zeleně, pohoda. Campus je dost rozsáhlý, takže na abyste přešli z jednoho konce na druhý, půjdete tak hodinu pěšky. Proto je nejzásadnější dopravní prostředek kolo!
Na kole je vám hej. Najednou nemusíte prošlapat boty, abyste stihli přednášku tam, oběd jinde, experiment zas na opačné straně. Jste totiž vyzbrojení skvělým nástrojem, kdy se dostanete rychle všude kam potřebujete. V Čechách hodně lidí odrazuje od používání kola k dopravě kopcovitost terénu a bezohlednost řidičů. Tenhle problém tady neexistuje. Povrch je v zásadě placatý a američtí řidiči jsou k pěším i cyklistům extrémně ohleduplní. Při pohybu na kole po šestiproudé silnici se tedy cítíte úplně v pohodě, v Čechách bych si to nedovedla představit.
V areálu najdete kromě nemocnice, spousty budov, kde probíhá výuka a výzkum, taky rekreační centrum nebo ubytování pro graduate students. V zásadě se pořád něco děje, všelijaké spolky pořádají akce všeho druhu. Můžete se dostat na happy hour s alkoholem zdarma, nebo taky zjistit, že jste omylem na akci hnutí Hare Krišna (true story). Já se tedy pořád učím, jak se vyznat v té svojí budově. Ta je spíš z těch starších na campusu a myslím, že je dokonce výhledově určená k renovaci (nebo demolici?). Je tu spousta čerstvě postavených budov, ale i těch starších, všech možných stylů. Ale tak nějak to k sobě sedí.
Campus taky disponuje spoustou kavárniček či kantýn. Nabízí převážně zdravá jídla. Já nejčastěji chodím do budovy přes ulici, kde mají tři dny v týdnu lososa s pečenou nebo vařenou zeleninou a přílohou. Je ale i kavárna, která dělá skvělé saláty atd. Chuťově si to netroufám hodnotit. Po covidu mi totiž dost chuťových pohárků zatím nenaběhlo. Ale ty chutě, co cítím, mi přijdou fajn. Jediný hák je v tom, že většina stravovacích zařízení zavírá ve dvě nebo ve tři odpoledne a pak máte smůlu.
Existuje ale magické řešení. Protože jsem na School of Medicine a pracuju v budově kousíček od nemocnice (reálně je s ní propojená), tak jsem rychle využila tipu od kolegy. Nemocniční jídelna totiž sice není typicky místo, kam byste se hnali za gurmánským zážitkem, nicméně ta místní je super. A hlavně vás nakrmí i pozdě večer při typickém laborkovém hlaďáku. Od oběda daleko, do odchodu z práce taky. Takže nemocniční jídelně třikrát hurá!
A o dalších dobrodružstvích zase příště:)
Comments
Post a Comment