Skip to main content

Epizoda 12 - cestou necestou

 

Život bez auta není v Americe nemožný, pokud dobře vyberete lokaci. Mně se to vcelku povedlo a pomocí chůze, kola, autobusu nebo Caltrainu se dostanu na spoustu míst. Jedna věc mi ale radost slušně kazí a to je neosvětlenost ulic.

V Evropě se mi to špatně představovalo. Myslela jsem, že neosvětlené ulice jsou úplně jiná kategorie. Takové ty ulice, kde jsou pouliční lampy jenom bludičky. Ale to jsem se hodně pletla.

Tady je tma jako v pytli.

Myslíte si, že přeháním. Nepřeháním.

Stmívá se aktuálně v pět odpoledne. Takže večer lidi chodí venčit psy s čelovkami. Fakt! Všichni jsou na to zvyklí, takže čelovka nebo baterka, ideálně nějaké blikající pásky nebo vesty (aby vás viděly auta) a jde se. Potkala jsem třeba starší pár, kteří šli pomalu a poctivě si svítili. Představila jsem si, jaké by to bylo v jejich věku zakopnout a spadnout v té tmě. Uff.

Ženy se moc bezpečně necítí, já teda určitě ne.

A když někde občas pouliční osvětlení je, typicky jim to vyšlo zrovna tak, že svítí do koruny stromu, takže je stejně tma. Aspoň campus je osvětlený celkem dobře. Tam se fakt snaží. Ale jakmile přejdete mimo něj, bez čelovky ani ránu. Lidi tu bydlí v domech za miliony dolarů, ale ven můžou jen s baterkou. To jsou paradoxy!

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 24 - čemu se snadno odvykne

  - komentování cizích lidí a dávání nevyžádaných rad - je něco, co tady (skoro) není. Uvědomila jsem si to, když jsem poprvé po pěti měsících slyšela pasivně agresivní komentář od pána na procházce. Ťukala jsem si něco v mobilu a on své choti nahlas sděloval, jak je to strašné, že se dneska všichni jenom dívají do mobilů místo toho, aby obdivovali okolí. Okamžitě ve mně vyvstanul spravedlivý hněv - já přece nejsem na procházce, jdu do práce stejnou trasou jako každý den, a potřebuju akutně vyřídit pracovní věc... A pak jsem si uvědomila, že tyhle obvinění, na která vlastně nemáte jak reagovat, úplně zbytečně kazí den. A že jsem si jim už strašně odvykla. Protože tady na ně fakt nenarazíte, až tedy na extrémní výjimky. Zatímco v Čechách se to děje všude a pořád. Ve spoustě případů asi úplně nevědomky, protože jsme si to už zaryli pod kůži jako normální. - tlačenicím - tohle může být dost ovlivněné tím, kde žiju, ale lidi se tu na sebe nemačkají. Každý má okolo sebe neviditelnou, al...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...