Epizoda 11 - honba za čtvrťáky

Byt, ve kterém bydlím, není nejnovější. Ale zatím nejbizarnější věc je honba za čtvrťáky. Proč? Protože bez čtvrťáků si nevyperu ani neusuším.

V budově jsou sdílené pračky a sušičky. Na rozdíl od modernějších systému např. na platební kartu, nebo na čip, tady se jede na čtvrťáky. Za deset je jedno vyprání, za pět usušení. Pračky jsou obrovské, takže pokud jste jeden člověk, který ještě nechce prát černé ponožky s bílým tričkem, těžce se to nevyplatí. Zároveň, když chcete vyprat černé, bílé, barevné, ložní, tak se pořádně naběháte a budete potřebovat čtvrťáků hned šedesát.

Pokud tohle opakujete cca co dva týdny, zjistíte, že čtvrťáky jsou nad zlato. Zatím se mi nějaké vždycky povedlo vyžebrat v obchodě. Ale poslední týden jsem začala zjišťovat, že mincí je celonárodní nedostatek. V supermarketu, kam chodím nejčastěji nakupovat, jsou vyvěšené upozornění, prosící zákazníky, aby platili kartou, protože nemají jak vrátit. A teď babo raď. Jak na čtvrťáky?

Jediné řešení jsou asi banky. Odhodlávám se to jít zkusit. Zatím s nimi nemám moc přátelský vztah. Bankomaty vydávájí jen omezené obnosy (kupodivu ne kvuli omezenosti mého konta, ale mají prostě tvrdý limit). Pokud potřebujete zaplatit nájem cash, musíte jich obejít hned několik. Banky taky stejně jako jinde, mají skvělou otevírací dobu - od devíti do pěti. Tak mi držte pěsti, protože dochází čisté ponožky... Americké řešení možná je, koupit nové. Ostatně, je dnes black friday...

Comments

Epizoda 31 - co bych si přála, aby mi někdo před odletem poradil

S odstupem přemýšlím, co bych si byla bývala přála, aby mi někdo poradil dopředu: - sbalit české koření - tady ho prodávají jen v obřích baleních a navíc některé druhy se špatně shání. Třeba takový kmín. Kmínem se tu rozumí spíš římský kmín a do chleba prostě potřebujete ten správný český. - zkontrolovat platnost dokladů - a ty, které brzo končí, radši vyměnit. - zajistit si přístup k datové schránce - a ověřit, že funguje. Sice jsem si ho před odletem zařídila, ale přihlašovala jsem se až v USA a nefungovalo mi to. - zkontrolovat platnost platebních karet - protože řešit výměnu na dálku není žádná sranda. - zažádat si o SSN dopředu online - člověk pak má 45 dní na dojití na pobočku a může to proces urychlit - být na sebe hodná - prvních pár měsíců je člověk zahlcený a neměl by od sebe čekat mnoho. - radši si připlatit za hezčí bydlení, první měsíce jsou těžké i tak a je fajn mít balzám na duši, když přijdete do hezkého domova - poohlédnout se dopředu po sportovních a jiných aktivitá

Epizoda 36 - výročí

Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký. Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe. Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postar

Epizoda 21 - velikosti oblečení a obezita

Následující příspěvek obsahuje triggers týkajících se váhy, tak ho klidně raději přeskočte. O Americe se v Čechách dozvíte kde co. Třeba jak jsou američani tlustí. Že se nevejdou do dveří, jezdí na elektrických vozících kvůli své obezitě atd. Těšila jsem se, že se jednou v životě budu cítit jako modelka, když přijedu s normální evropskou velikostí. A oni jsou v Bay area všichni jako z katalogu, extrémně fit a hubení. Stanford samozřejmě rozhodně není nějaký reprezentativní vzorek Ameriky. Bohužel, bohudík? Mysleli byste si, že když všude jezdí auty, nějak se to projeví, ale asi se to dostatečně kompenzuje ježděním na kole, cvičením, zdravou stravou apod. Zdravou stravou? Čtete správně! Tady je v každé restauraci na výběr z několika výborných salátů (na rozdíl od Čech). Stálice jsou kale (česky myslím kadeřávek), avokádo, quinoa, bylinky... Saláty umí dochutit, jasně dressing přidá nějaké voltíky, ale každého pak ty saláty výrazně víc baví jíst, když to není jen nakrájená zelenina, al

Moje Amerika

Search This Blog