Jako Evropanka tak trochu tuším, že moje představy o tom, co je a není bezpečné, jsou mi v USA málo platné. Už před odletem mě kamarádka, která v USA delší dobu žila, varovala před situacemi, které by mě ani nenapadly řešit.
- Když bude vedle tvého auta parkovat dodávka, vůbec k němu ani nechoď.
- Když si sedneš do auta a zjistíš, že máš přední sklo něčím zakryté, hlavně nevystupuj z auta. Zavolej policii.
To mě zvládlo dost zaskočit už na úvod. Pokračovalo to mailovými upozorněními na zločiny, které se staly na campusu. Od doby vytvoření mého univerzitního emailu (a teď radši přestaňte číst, pokud pro vás můžou být sexuální útoky zraňující) se na campusu stihly odehrát:
- znásilnění ženy v pět odpoledne na parkovišti kousek od budovy, kde pracuju
- oloupení cyklisty tak, že byl na frekventované silnici sražený z kola, aby se na něj lupič dostal
- znásilnění ženy, kterou pachatel vytáhl z její kanceláře a dotáhl jí do garáží, kde ji brutálně znásilňoval
Jakkoliv chápu, že když se podobné skutky stanou v Praze o blok vedle, tak se o nich nedozvím, stejně mě to na klidu nepřidalo.
A jaké je to tady na místě?
Těžko říct.
Součástí nástupu bylo i školení o tom, co dělat, když je v budově aktivní střelec. Nebo co dělat při zemětřesení.
Kolegyně mi řekly, že se necítily v práci nikdy nebezpečně. Ale druhým dechem dodaly, že při cestě z práce k autu se koordinují a chodí společně, to je přece jasné.. Hodně se tu diskutuje o tom, jestli univerzita dělá dost, aby na campusu zajistila bezpečnost. A obě oběti znásilnění byly skutky tak traumatizované, že to nechtěly řešit s policií.
Ulice mimo campus nejsou osvětlené, takže lidi po nich chodí s baterkami. Vážně. Ano, i v Menlo Park, kde ceny i malých domečků začínají na 2 milionech dolarů. Takže se na nich bezpečně večer fakt necítím.
Psychologicky pomáhá radši jet na kole, než jít pěšky. A dál nevím.
Comments
Post a Comment