Epizoda 6 - money, money, money...

Stěhování se do cizí země může být docela nákladná záležitost. Abych to nějak shrnula:¨

začíná to vízy. Na to americké jsem vynaložila okolo 10 000 korun za administrativní poplatky (plus kupu času a trhání si vlasů nad nepochopitelným systémem).
dál přijde na řadu letenka. Mohla jsem si navolit datum odletu tak, abych využila levnější lety atd. Zpáteční letenka stála okolo 25 000 korun, takže jsem zavrhla původně zamýšlenou jednosměrnou, která stála kolem 40 000. Ne, ty čísla jsem fakt prohodila. Ano, nedává to vůbec žádný smysl.
náklady na stěhování věcí. Tady asi zklamu, nakonec jsem si nic neposílala balíky atd. Jediný možný náklad tedy představoval poplatek za druhé zavazadlo u aerolinek. Nedalo se objednat dopředu a tabulky se dost rozcházely v tom, kolik bude stát. Mohlo to být cokoliv od 70 do 500 euro. Ale nakonec to stálo 0, protože milý pán u přepážky měl asi hezký den. Byla jsem připravená to zaplatit, i když stovky eur už by asi zabolely, ale cena nula euro se mi zdála výrazně lepší.
největší náklad bylo suverénně ubytování. A to jak úvodní přechodné, tak i ty počáteční náklady na to trvalé. A to jsem měla štěstí a mám relativně levné ubytování, kde jsem nemusela platit žádnou zálohu dopředu. Celkem to teda bylo cca 600 dolarů hotel na tři noci, 700 dolarů půlka nájmu za září, 2860 dolarů kauce a první nájem. To vše během cca dvou týdnů.
klasika je pak už čekání na první plat. To ani nevím, jestli a jak započítat, člověku ještě přišla česká výplata, zase náklady jsou tu prostě vyšší. Ale s tím se asi nějak počítá.
kde se to ale napočítalo, byly takové ty úvodní náklady na zařízení, i když jsem přijela vlastně do vybaveného bytu. Ono nakoupit povlečení, peřiny, čistící prostředky, koš na prádlo, adaptéry na zásuvky a prodlužky, světla na kolo, ručníky, základní nádobí, základní potraviny atd atp se nezdá, ale rychle tam profičí peněz docela dost.
pak jsem ještě utratila relativně dost peněz za uber. Vzdáleností jsou tu zařízené spíš na auta a tahat velké kufry MHD se mi dost příčilo. Takže těch x jízd sem a tam se napočítalo. Dalo by se to asi udělat levněji, ale člověk by musel investovat víc času a úsilí a to mi v tu chvíli za to nestálo.

Celkem teda vychází okolo 140 000, plus uber a zařizování bydlení základními věcmi. Byla jsem ráda za úspory. Dalo by se asi tuhle částku ještě trochu srazit, ale taky mohla být o kus vyšší. Na bydlení to mohl být klidně dvojnásobek, kdybych bydlela v bytě od Stanfordu (který ale ani nebyl kvůli vysoké poptávce volný) nebo platila vyšší kauci. Druhý byt v pořadí mých preferencí by vyžadoval poslat skoro 4000 dolarů dopředu a na místě v zásadě okamžitě další 2000. Takže je na to stěhování dobré mít něco našetřeno, a promyslet to trochu dopředu.

Comments

Epizoda 31 - co bych si přála, aby mi někdo před odletem poradil

S odstupem přemýšlím, co bych si byla bývala přála, aby mi někdo poradil dopředu: - sbalit české koření - tady ho prodávají jen v obřích baleních a navíc některé druhy se špatně shání. Třeba takový kmín. Kmínem se tu rozumí spíš římský kmín a do chleba prostě potřebujete ten správný český. - zkontrolovat platnost dokladů - a ty, které brzo končí, radši vyměnit. - zajistit si přístup k datové schránce - a ověřit, že funguje. Sice jsem si ho před odletem zařídila, ale přihlašovala jsem se až v USA a nefungovalo mi to. - zkontrolovat platnost platebních karet - protože řešit výměnu na dálku není žádná sranda. - zažádat si o SSN dopředu online - člověk pak má 45 dní na dojití na pobočku a může to proces urychlit - být na sebe hodná - prvních pár měsíců je člověk zahlcený a neměl by od sebe čekat mnoho. - radši si připlatit za hezčí bydlení, první měsíce jsou těžké i tak a je fajn mít balzám na duši, když přijdete do hezkého domova - poohlédnout se dopředu po sportovních a jiných aktivitá

Epizoda 36 - výročí

Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Bylo to nejtěžší rozhodnutí mýho života. Když jsem z Prahy odlítala, byla jsem plná obav, netušila, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se těšila, ale nebudu lhát, ten odlet byl fakt těžký. Stejně tak i začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně, kterým jsem změnila sama sebe. Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko. A to jako vědkyně, ale hlavně jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším respektem mezi lidmi navzájem, nebo prostě tím, že jsem tu v de facto takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, kteří každý mají něco za sebou a něco před sebou. Velký faktor je určitě to, že se tu prostě o sebe musím postar

Epizoda 21 - velikosti oblečení a obezita

Následující příspěvek obsahuje triggers týkajících se váhy, tak ho klidně raději přeskočte. O Americe se v Čechách dozvíte kde co. Třeba jak jsou američani tlustí. Že se nevejdou do dveří, jezdí na elektrických vozících kvůli své obezitě atd. Těšila jsem se, že se jednou v životě budu cítit jako modelka, když přijedu s normální evropskou velikostí. A oni jsou v Bay area všichni jako z katalogu, extrémně fit a hubení. Stanford samozřejmě rozhodně není nějaký reprezentativní vzorek Ameriky. Bohužel, bohudík? Mysleli byste si, že když všude jezdí auty, nějak se to projeví, ale asi se to dostatečně kompenzuje ježděním na kole, cvičením, zdravou stravou apod. Zdravou stravou? Čtete správně! Tady je v každé restauraci na výběr z několika výborných salátů (na rozdíl od Čech). Stálice jsou kale (česky myslím kadeřávek), avokádo, quinoa, bylinky... Saláty umí dochutit, jasně dressing přidá nějaké voltíky, ale každého pak ty saláty výrazně víc baví jíst, když to není jen nakrájená zelenina, al

Moje Amerika

Search This Blog