Skip to main content

Epizoda 6 - money, money, money...

 

Stěhování se do cizí země může být docela nákladná záležitost. Abych to nějak shrnula:¨

  • začíná to vízy. Na to americké jsem vynaložila okolo 10 000 korun za administrativní poplatky (plus kupu času a trhání si vlasů nad nepochopitelným systémem).
  • dál přijde na řadu letenka. Mohla jsem si navolit datum odletu tak, abych využila levnější lety atd. Zpáteční letenka stála okolo 25 000 korun, takže jsem zavrhla původně zamýšlenou jednosměrnou, která stála kolem 40 000. Ne, ty čísla jsem fakt prohodila. Ano, nedává to vůbec žádný smysl.
  • náklady na stěhování věcí. Tady asi zklamu, nakonec jsem si nic neposílala balíky atd. Jediný možný náklad tedy představoval poplatek za druhé zavazadlo u aerolinek. Nedalo se objednat dopředu a tabulky se dost rozcházely v tom, kolik bude stát. Mohlo to být cokoliv od 70 do 500 euro. Ale nakonec to stálo 0, protože milý pán u přepážky měl asi hezký den. Byla jsem připravená to zaplatit, i když stovky eur už by asi zabolely, ale cena nula euro se mi zdála výrazně lepší.
  • největší náklad bylo suverénně ubytování. A to jak úvodní přechodné, tak i ty počáteční náklady na to trvalé. A to jsem měla štěstí a mám relativně levné ubytování, kde jsem nemusela platit žádnou zálohu dopředu. Celkem to teda bylo cca 600 dolarů hotel na tři noci, 700 dolarů půlka nájmu za září, 2860 dolarů kauce a první nájem. To vše během cca dvou týdnů.
  • klasika je pak už čekání na první plat. To ani nevím, jestli a jak započítat, člověku ještě přišla česká výplata, zase náklady jsou tu prostě vyšší. Ale s tím se asi nějak počítá.
  • kde se to ale napočítalo, byly takové ty úvodní náklady na zařízení, i když jsem přijela vlastně do vybaveného bytu. Ono nakoupit povlečení, peřiny, čistící prostředky, koš na prádlo, adaptéry na zásuvky a prodlužky, světla na kolo, ručníky, základní nádobí, základní potraviny atd atp se nezdá, ale rychle tam profičí peněz docela dost.
  • pak jsem ještě utratila relativně dost peněz za uber. Vzdáleností jsou tu zařízené spíš na auta a tahat velké kufry MHD se mi dost příčilo. Takže těch x jízd sem a tam se napočítalo. Dalo by se to asi udělat levněji, ale člověk by musel investovat víc času a úsilí a to mi v tu chvíli za to nestálo.

Celkem teda vychází okolo 140 000, plus uber a zařizování bydlení základními věcmi. Byla jsem ráda za úspory. Dalo by se asi tuhle částku ještě trochu srazit, ale taky mohla být o kus vyšší. Na bydlení to mohl být klidně dvojnásobek, kdybych bydlela v bytě od Stanfordu (který ale ani nebyl kvůli vysoké poptávce volný) nebo platila vyšší kauci. Druhý byt v pořadí mých preferencí by vyžadoval poslat skoro 4000 dolarů dopředu a na místě v zásadě okamžitě další 2000. Takže je na to stěhování dobré mít něco našetřeno, a promyslet to trochu dopředu.

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...