Skip to main content

Epizoda 5 - všechno americké, jinak se jděte klouzat

 

Při stěhování se do nové země člověk snadno narazí. Nebylo to tak strašné, ale nějaké zádrhely se objevily. Zvlášť v covidové izolaci. Najednou jsem zjistila, že objednat si dovážku jídla bez amerického telefonního čísla je skoro nemožný úkol. Některé formuláře ani neumožňovaly vyplnit předvolbu, americká čísla navíc mají číslic 10 ne 9. Jiné formuláře sice umožnily vyplnit české číslo, ale následně se zasekly. Takže jsem nakonec začala být fanynkou amazonu, který mě jako jediný umožnil sehnat jídlo (a toaletní papír:-)). Pokud se tedy někdy budete stěhovat do USA, doporučuju začít lokální simkou. A bacha, v USA ji teď obtížně seženete pokud nemáte telefon s 5G. S mým rok a půl starým telefonem jsem se teda mohla jít akorát klouzat..

Platební kartou sice většinou zaplatíte, i když je z Evropy, ale taky se Vám může stát, že narazíte na záludnou otázku - zadejte zip code (PSČ). Když zadáte české, hodí to chybu, když zadáte americké, tak taky, pokud má daný obchod v procesu kontrolu v databázi. Evropská karta totiž k žádnému ZIP code přiřazená není, takže to prostě neprojde. Jednou už jsem si ve Philadelphii takhle kartu zablokovala, takže jsem díky bohu byla připravená a nosila hotovost.

SSN (social security number) sice nebyl takový deal breaker jako v jiných případech v USA, protože Stanford má svoji banku SFCU, která nevyžaduje SSN ani trvalé bydliště na otevření účtu. Následně ale vyšlo najevo, že bez SSN si nemůžu dokončit přihlášení ke zdravotnímu pojištění v systému univerzity. A tím pádem mám takové Schroedingerovo pojištění, které je a není zároveň. Z pohledu americké vlády a univerzity pojištěná jsem, ale když bych nedej bože šla k doktorovi, tak to zaplatím z vlastní kapsy celé. A to se tu může dost prodražit. Sice by mi to pak měli někdy nějak proplatit, ale kdo ví jak a jestli.

Díky covidové pandemii se dá zažádat o SSN elektronicky, i tak se ale musíte dostavit na pobočku a prokázat totožnost do 45 dnů po zadání žádosti. Doporučuju to teda případně líp načasovat a klidně zažádat ještě před odletem.

Bankovní účet jsem si naopak zvládla vyřídit hned den po příletu. V SFCU akorát byli trochu zmatení, jak jsem s tím Stanfordem vlastně spojená, když můj appointment začíná až za několik dní. Ale nakonec je přesvědčilo, že na vízu se ke mně Stanford hlásí, tak dobrý. Zádrhel nastal až když jsem se už v covidové izolaci snažila dostat do internetového bankovnictví. Vyšlo najevo, že se zasekává, ale vůbec nebylo jasné proč. Až tedy po dvou týdnech jsem byla volná a na pobočce zjistila, že české telefonní číslo sice formulář zkousl, ale internet banking se tím zadrhl a odmítal fungovat. Nebyl ale žádný spěch, na první výplatu si účet stejně ještě počkal...

A jak to bylo s penězi? Zase příště...

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...