Epizoda 4 - nemoc přijde vždycky v nejmíň vhodnou dobu

 

Covidu jsem se děsila od začátku pandemie. Asi ani ne tak těžkého průběhu, i když nikdo z nás si nemůže být jistý tím, že zrovna ona/on si nevytáhnou toho černého petra.. Mě ale celou dobu hlavně děsí dvě věci - že bych někoho nakazila a pak taky dlouhodobé následky a long-covid.

Opatrností a dodržováním opatření i nad rámec toho, co bylo ve veřejném prostoru normální, se mi povedlo covidu úspěšně unikat a to i v několika dost těsných situacích. Skoro jsem si začínala myslet, že jsem nezranitelná... Ale chyba lávky. Dostihlo mě to samozřejmě v nejmíň vhodnou chvíli. Nebo skoro nejmíň vhodnou.

Těsně po příletu jsem bydlela nejdřív v hotelu, který jsem si objednala na první tři noci. Hledala jsem nějaký rozumný poměr výkon cena, zároveň jsem se všemi věcmi a jet lagem nechtěla úplně do nějakého sdíleného airbnb. Navzdory tomu, že jsem volila z levnějších hotelů, platila jsem i tak skoro 200 dolarů za noc, takže motivace se co nejdřív přestěhovat byla jasná.

Domluvené bydlení klaplo, ale potřebovala jsem si sehnat peřinu, polštář, povlečení, toaleťák, jídlo, prostě takové ty docela základní životní věci. Vypravila jsem se tedy do Targetu, kde najdete v zásadě vše pro domácnost. Největší omezení bylo v tom, že jsem musela zakoupené věci odtáhnout zpět busem a pak dojít cca pět minut pěšky ze zastávky.

Nějak se mi povedlo nakoupit aspoň úplný základ. V buse se mi ale začalo dělat blbě. A cesta ze zastávky se mi zdála naprosto nekonečná. Myslela jsem, že ji nedojdu. A nechápala jsem, jak je možný, že opačným směrem jsem tam byla hned. Začínala jsem tušit, že tohle není ok a že jsem v pytli. Doma jsem si z posledních sil povlíkla postel, udělala antigen a nemusela čekat ani na zvlhčení celého proužku, aby bylo jasné, že je to tady! Můj první covid. V cizí zemi. Bez základních potravin, bez teploměru, v bytě, kam jsem se ten den nastěhovala. Bez amerického telefonního čísla, bez americké platební karty, což znemožňovalo kde co (o nepřátelskosti systému pro cizince někdy příště).

A jaké to bylo v covidové izolaci?

Radost samozřejmě! Aneb když se lékařům zdá, že je něco lehký průběh, ale vy máte problém vstát z postele. Chjo.