Skip to main content

Epizoda 3 - kde složit hlavu...

 

Největší stres na celém stěhování pro mě byla velka nejistota ohledně bydlení. Nejenže jeho ceny jsou vysoké, ale na dálku se zařizuje dost špatně. A ceny hotelů jsou okolo 200 dolarů za noc.
S velkou pompou Stanford zavedl přechodné bydlení pro postdoky, kteří přijíždí odjinud. Cena mě ale dostala do kolen - 2700 dolarů měsíčně! Víc než komerční bydlení okolí a jasně, asi to odpovídá tržní ceně za střednědobý pronájem, ale myslet si, že univerzita bude chtít postdokům pomáhat bylo ode mě naivní. Nabídka měla zároveň docela nepříjemné další podmínky = člověk v ubytování musel zůstat minimálně dva měsíce, ale maximálně čtyři. I když bych si tedy během prvních pár týdnů našla bydlení levnější, nepomohlo by mi to.
Stanford postdokům zařizuje email dopředu a díky tipu od čecha, který už na stáži byl, jsem zjistila, že se můžu nechat zařadit na postdocký maillist. Na takovém maillistu vám budou chodit všechny možné pozvánky na akce, prosby o sdílení materiálu nebo expertízy, ale taky nabídky bydlení. Já jsem měla vcelku štěstí a povedlo se mi narazit hned na dvě ubytování, které vypadaly důvěryhodně a měli o mě zájem. Přeskakuju ale hodně zklamání, zbytečných telefonátů, ghostingu atd. Nakonec jsme se ale domluvily s postdočkou, která se odstěhovávala ze sdíleného bytu poblíž univerzity. Zaplatila už za celý měsíc, takže to, že jsem přijížděla až po jeho polovině, jí nevadilo, naopak se jí aspoň část peněz vrátila. Když zjistila, že jsem ochotná zaplatit půlku nájmu za září, přihodila ještě svoje staré kolo, hromadu čtvrťáků na pračku a spoustu dalších drobností, které mě následně dost zachránily. Zároveň nechtěla nic posílat dopředu, takže jsem nemusela mít stres z toho, že jsem poslala zálohu, a byt neexistuje a jedná se o podvod.
I tak jsem ale byla dost nervózní, jestli to vyjde. Hotel jsem si objednala jen na první tři noci a netušila jsem, co dál, když se ukáže, že to třeba pronajali někomu jinému, nebo že je bydlení v tak dezolátním stavu, že ho ani nechci.
Hned druhý den po příletu jsme se v bytě setkala se svou předchůdkyní a ověřila si, že je to bydlení sice ne luxusní a nově zrenovované, ale v naprosto špičkové lokaci a v pohodě spolubydlícími. A že rozhodně stojí za nájem, který je ve finále skoro poloviční, než bydlení od Stanfordu. Pořád je to ranec, ne že ne, ale je to v pohodě.
Že všechno klaplo byl vlastně zázrak, který mě zachránil. Třetí den po příletu jsem totiž dostala svůj první covid, ale o tom až příště...
 

Comments

Popular posts from this blog

Epizoda 42 - na co si v Kalifornii dát pozor

 1) POISON OAK! - v češtině asi známo jako jedovatý dub     Rostlina působí naprosto nenápadně. Je to takové křoví, listy můžou vypadat jako dubové, ale když je rostlina mladá, ani nemusí. Pro Evropany je tohle obzvlášť zákeřné, neb v evropské přírodě typicky není nebezpečné se jen dotknout něčeho, co roste ve volné případě. Nejblíž by k tomu byla asi kopřiva, ale ta vám nezpůsobí takové ošklivé obtíže jako poison oak.     Jak to s poison oak funguje? Na listech má olejovitou tekutinu-priskyřici obsahující urushiol. Ta vám ale nezpůsobí reakci hned, může to trvat až několik týdnů, než na ni začne tělo reagovat. Látka vyvolává silnou imunitní reakci, která se projevuje hlavně ošklivou vyrážku jejíž svědivost vás budí ze spaní, ale může i otéct atd. Nejhorší je, že trvá klidně víc než měsíc, než se vám z ní povede vyléčit a možná k tomu budete potřebovat kortikosteroidy. Urushiol se navíc moc nerozkládá a může zůstat na vašem batohu nebo botech i dlouho ...

Epizoda 51 - odliv lidí z akademie, zelené karty

Být aktuálně v americkém akademickém výzkumu není veselé. Obtížně se hledá motivace pracovat na výzkumu, na který vám zítra můžou zrušit financování. Vám zas můžou sebrat vízum, protože projevíte názor na sociálních sítích, nebo i proto, že jste byli v kontaktu s policií (a to i v pozici oběti trestného činu, protože algoritmy zjevně nejsou dost chytré na to, aby odlišili, proč jste se do policejní databáze dostali). Když ale nějak najdete cestu, jak v tom prostředí fungovat a výzkum posouvat dál, narážíte i tak na další a další znaky, že situace není dobrá. Během posledních pár týdnů jsem se dozvěděla o odchodu několika extrémně dobrých spolupracovníků z akademického výzkumu. Naprosto je chápu, jako cizincům na vízu se jim nechtělo čekat, až jim utnou výzkum a ze dne na den budou muset řešit rychlé schánění jiné pozice nebo odstěhování se ze země. Ale v té akademické mapě budou chybět svoji expertízou. Odchody určitě převyšují rámec normální situace. V akademických laboratořích vždy j...

Epizoda 40 - pivo v Kalifornii

  Následující příspěvek nejspíš bude mít následky. Třeba že mi Česká republika sebere občanství nebo tak něco. Ale považuji za nutné se vyjádřit k otázce piva. Já vím, já vím. To české je nejlepší. Nebooo? Navzdory odsudkům o tom, že americké pivo je břečka a že se nedá pít, je člověk příjemně překvapený. V Kalifornii je spousta mikro i středně velkých pivovarů, které vaří skvělé pivo všech možných typů. Od ležáku, přes IPA, stouty, kyseláče atd atp. Pivních hospod, které čepují klidně dvacet různých piv tu je všude habaděj. Moje nejoblíbenější jsou v Rose and Crown v Palo Altu a Barebottle Brewing Company nebo Dutch Goose v Menlo Park. Jsou to takové ty správné pivní hospody, kde se našinec bude cítit jako doma. S pitím piva je ale v USA spojených několik zvláštností. Sice si můžete kupovat pivo po sklenicích (nejčastěji o něco menších než náš půllitr), ale výrazně běžnější je pít pivo po džbánech, anglicky pitchers. Jeden džbán je typicky něco jako čtyři sklenice piva. Češky a če...